Můj malý vrahounku

Prolog

„Berete si zde přítomného Nicka Tuckera za svého právoplatného manžela, slibujete, že s ním budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" zeptal se kněz a podíval se na mladého muže v černém obleku. Zlatavé vlasy se ke konečkům kroutily do kudrlin a modrošedé oči propalovaly ty čiře modré, jeho partnera. Na rtech se po chvilce objevil úsměv.

„Ano, beru si tohoto neskutečného špindíru, která nedokáže zabít, aniž by netekla krev," usmál se mladík a propaloval Nicka pohledem. Tmavovlasý mladík si povzdechl a protočil oči. Jeho chováni bylo obecně během celého obřadu, kde byli jen oni dva a kněz, velmi aktivní.

„Mám ti připomenout, že ty jsi taky vrah?" zeptal se Nick a silněji stiskl ruku svého milého.

„Ano já to moc dobře vím. Ale smím ti pro změnu připomenout, že když zabiji já, tak se najde krásné, čisté tělo a žádná krev, ve které by se dal najít důkaz? Zatímco když zabiješ ty, tak není nic, kde by se dalo hledat důkaz," zabručel mladík a vykouzlil obličej, který uměl jenom on.

„Ale pořád mám osmdesáti procentní úspěšnost," začal se bránit Nick.

„Já devadesáti procentní. Měl by ses občas trochu zamyslet než někoho zabiješ, drahý."

„Alespoň nenechávám svou oběť žít o nic déle než by měla, ty jeden vrahounku," usmál se Nick. Potom se oba uchechtli.

„A hádej co," začal mladík. Nick zavrtěl hlavou a sledoval každý pohyb přítelovi tváře. „Ten kněz to všechno slyšel."

Oba se otočili na kněze, který tam v tichosti stál. Na obličeji mu začal rašit pot a dech se mu zrychlil.

„J..já nic neslyšel..j...já nic neřeknu... s.. slibuji," začal kněz koktat. Snoubenci, milenci, nebo jak by se jim mohlo říkat se naráz rozesmáli.

„Je tak roztomilej, jak koktá. Ale ne. Co takhle svatební vražda? Jiní mají svatební noc, ale my budeme mít svatební vraždu. Je to tak krásně originální," začal se rozplývat Nick. Mladík ho sledoval s úsměvem a občas hodil pohled na třesoucího se kněze.

„V tom s tebou souhlasím. Svatební vražda. Výhoda odlehlých kostelů a kapliček. Nikdo nás nebude rušit," uchechtl se mladík a zkontroloval rukou hodinky na svém zápěstí. A natáčecí pevnou nit v nich, kterou s oblibou používal na rychlou, tichou vraždu. Nick se taky usmál a natáhl se pro polibek ke svému vražednému milenci. Ten mu ho spokojeně dal.

„Já nic neřeknu," pokoušel se ze své smrti vymluvit kněz. Milenci se na sebe podívali, potom na něj, potom zase na sebe.

„Věříš mu?" zeptal se Nick a propaloval pohledem svého milence.

„No. Knězi udrží spoustu tajemství, ale dva vrazi, co se brali? Ne na to jsou až moc zbabělí a rychle to řeknou. Věř mi. Mám s tím zkušenost," řekl mladík. Nick se usmál a pokýval hlavou. Venku už se stmívalo a celá kaple začala dostávat velmi zvláštní nádech. Přesně takový, který měli ti dva vrahové rádi.

„Takže zabít."

„Zabít."

„Že ještě neutíká," řekl Nick a oba se podívali znova na kněze. Ten tam stál, jak solný sloup a klepal se strachem.

„Necháme ho utíkat?" zeptal se mladík a pustil svého milence. Místo toho si začal hrát s nití v hodinkách.

„Jo. Je to větší zábava. Tak běž!" křikl Nick. Kněz se dostatečně vystrašil a dal se na úprk. Oba milenci se usmáli a dali si ještě jeden polibek.