The Best Will Be Forever [H.S.]

Part 1

Jmenuju se Samantha Edwards a je mi 18 let.Můj život...To je z jednoho letiště na druhý a neustálé měnění školy.Jinak jsem jedináček, což mi zas až tolik nevadí.
No a teď jsem tady.V Londýně , na Londýnské střední škole.A tohle je můj deník, můj talisman, který nosím všude s sebou.Sepisuju sem svůj život.

Je 8:30 ráno a já se ještě pořád nevyhrabala ze své postele.Když v tom ze zdola uslyším mámin hlas. ,,Samantho už je čas, pospěš si!" Nad čímž jen protočím očima a zařvu ,,Už jdu mami." někdy mi přijde, že se máma ještě pořád nevyrovnala s tátovou smrtí, stejně tak, jako já.Je to už rok co se to stalo a ona o tom nikdy nechce mluvit.Je pořád strašně vyrovnaná a cílevědomá, až mě to někdy děsí.Její práce? Primářka místní nemocnice.Většinu svého času tráví tam, takže na mě nemá až tolik času.Občas mi to docela i vadí...

Konečně vyskočím z postele.Hned po té zamířim do koupelny, kde provedu všechnu hygienu a nalíčím se.Udělám si slabé, černé linky, řasenku a celé to doladím trochou rtěnky.Po tom si obléknu své nejoblíbenější modré, světlé džíny, černé tilko a ryflovou, modrou bundu, což mi ladí k těm parádním džínám.Rychle popadnu svou tašku a běžim po schodech dolů do kuchyně, kde na mě čeká snídaně, což jsou zapečené, sýrové tousty a můj oblíbený jablečný džus.Povzdechnu si, když zjistím, že máma už odešla.Včera mi slíbila, že se po dlouhé době nasnídáme spolu.No jo...jenže to bylo včera.
Položím si tašku a sednu si na vysokou židli k baru a začnu pomalu jíst.

Někdy mi připadá, že je to tu všechno tak zbytečně velké, prostorné a přeplácané, když tu stejně bydlíme jen já a máma.
Ach, málem bych zapomněla na velmi důležitou osobu.Naši hospodyni Jessicu.Ale není to jen hospodyně.Je to strašně úžasná osoba, která je mi velmi blízká.Na to, že je ode mě o 9 let starší si s ní až moc dobře rozumím.A hlavně je mi vždy na blízku, když to nejvíc potřebuju. Což se o mámě říct nedá...
Je prostě dokonalá a mám jí moc ráda. Ale kde teď vlastně je? Nejspíš šla na nákup jako obvykle.

Pohlédnu na svůj mobil, kde se mi ukazuje, že mi volá Natty. Moje nejlepší kamarádka už od tý doby, co jsme se sem nastěhovali.Neváhám a rychle to zvednu. ,,Kde sakra jseš?!Měla jsi mě vyzvednout a měli jsme spolu jet do školy, pamatuješ?" sakryš, jak jsem jen mohla zapomenout.To už je po druhý. ,, Promiň, hned jsem u tebe." řeknu a telefon položím.

Jdu rychle ke svému autu, odemknu, nastoupim si a nezapomenu se připoutat.Vjedu na příjezdovou cestu a zamířím k Natty.Je to asi 3 bloky odcuď.Zastavím před jejím obřím domem, kde už na mě naštvaně čeká. ,,Ahoj. Promiň už se to nikdy nestane". ,,To doufám." odpoví s naštvaným výrazem a rychle si nastoupí.Už jsme skoro u školy a ještě na mě za celou dobu nepromluvila. Zaparkuju před školou, kde už je jako obvykle naskládáno spousty aut a stovky tenegearů.
Podívám se na ni s takovým tím otráveným výrazem. ,,Budeš nafrněná celej den?" Nadčímž jen protočí očima a řekne ,,Je pondělí, takže se může začít znova." Usměju se a hned jí dám pusu na tvář. ,,Máš mě ráda?" Zeptám se natšeně. ,,To víš, že mám." řekne s úsměvem a vystoupí z auta.Napodobím ji a zamknu auto.Postavíme se vedle sebe, když v tom si všimneme, jak všichni věnují pozornost černému, přijíždějícímu autu. S udiveným výrazem začnu k tomu autu přihlížet taky a nedočkavě čekám, co se bude dít.

Z auta vystupují 3 kluci.Můj pohled hned zamíří k roztomilému kudrnáči, který je obklopen těmi dvěma dalšími.Roztomilý blonďáček a ten druhý..no ani nějak nevím, co si o něm myslet. Působil na mě až moc neutrálně. Má hnědé neuspořádané vlasy a musím říct, že je velmi pohledný.Všechny si je pečlivě prohlídnu a musím říct, že styl a šarm jim rozhodně nechybí. Zaslechnu, jak si vedle mě Natty spokojeně mlaskla. Musela jsem se nad tím pousmát. Jak ji znám, tak si určitě teď v hlavě přehrává všechny úchylný věci, který by mohla dělat s jedním z nich. Nový tři sexy kluci v naší škole. To bude zase den. Povzdechla jsem si, nad představou, jak určití lidé se budou snažit mít co největší výstřich a celý den se po nich budou plazit. Ale z části jsem byla i strašně natěšená. Nevím proč. Z mých myšlenek mě vytrhla až neznámá vůně, kterou jsem blízko sebe ucítila. Prošel kolem mě ON.Ten roztomilý kudrnáč, který mě uváděl do rozpaků už jen, když jsem se na něj jen podívala.Až teď jsem si ho mohla lépe prohlédnout. Byl vyšší postavy a tělo měl středně vypracované. Přes jeho upnuté triko s krátkými rukávy si nešlo nevšimnout, jam jeho paže zdobí několik tetování. Je tak krásný, tak dokonalý.Ty jeho ostře řezané risy, které doplňují jeho narůžovělé rty. Jak asi chutnají?Bože!Na co to zase myslím. Když se konečně vzpamatuju vidím, jak si to ti tři "neznámí" spokojeně kráčí na pozemek školy. Nejspíš míří k řediteli se představit, jako noví studenti. Natty mě chytne za ruku a táhne mě jejich směrem. "Ty jsou tak zkurveně sexy" skousne si spodní ret. Za normálních okolností bych se začla hlasitě smát a zase by jsme skončily u našich pervérzních poznámek. Ale, když jsem pohledem zavadila o kudrnáče, jak na chodbě o něčem diskutuje s ředitelem jen jsem se hloupě uculila a široce se usmála. "Jo.." odmlčela jsem se. ,,Jo, to opravdu jsou". Natty se začla poměrně dost hlasitě smát a nesouhlasně vrtět hlavou. ,,Tady se někdo někomu líbí" Co? Ne, rozhodně se mi nelíbí. Vždyť ho ani neznám. Nejsem ten typ holek, co když vidí nějakého pěkného kluka hned za ním běží a začne ho balit. To opravdu ne. S Natty kluky probíráme dost často, ale nikdy jsem neměla někoho ke komu bych opravdu něco cejtila, nebo někoho, kdo by se mi líbil. Jo sice měla jsem kluka, ale to byl jen takový omyl. Jo, přesně tak tomu slavnému "vztahu", který skončil asi před měsícem já říkám jeden velký omyl. Byla jsem hloupá, ani nevím proč jsem do toho vůbec šla. Nebyl to žádný mimořádný vztah. Líbání, mazlení, objímání a takový ty běžný věci, co většinou všechny páry dělají ty mi tam rozhodně nechyběli. Těch tam bylo víc, než dost. Zkrátka Austin je kapitán fotbalového týmu a pochopitelně se kolem něj motýli spousta holek a umíte si asi představit co se stalo pak. No a teď zpět do reality.

Zasměju se nad Nattčinou "vtipnou" poznámkou a taky jen neslouhlasně zakroutím hlavou. Pečlivě si zamknu skříňku, popadnu ji za ruku a mířím s ní do učebny literatury, kde nám začíná první hodina, jako každé pondělí. Jako opařená zůstanu stát ve dveřích, když si všimnu, že ten kudrnáč sedí jen kousek od mého místa.

(V médiích je Samantha❤)