The Best Will Be Forever [H.S.]

Part 28

Vzbudím se celá zpocená na Harryho hrudi, je mi hrozné horko. Zvednu hlavu nahoru a spatřím spícího Harryho, jeho rty jsou mírně pootevřené. Nemůžu si pomoct a i přes mou šílenou bolest hlavy se pousměju nad tím, jak roztomile vypadá a nad tou skutečností, že jsme spolu takto usli. Má hlava na jeho nahém hrudníku a jeho ruce objímající můj pas. Zřejmě bych si to užila víc, kdybych nebyla opilá. Mé myšlenky zamíří k tomu, co se dělo včera. Pamatuju si, jak jsme hráli Berr Pong a Natty se zdvihnutými šaty s prosbou ať s ní jdu na záchod. Při té vzpomínce se nechtěně nahlas uchchechtnu, což probudí Harryho. Hned jakmile se jeho oči otevřou se na mě usměje a promne si obličej. ,,Dobré ráno opilče." rýpne si do mě, nadčímž jen protočím oči a soustředím se jenom na to, jak neuvěřitelně sexy vypadá, nehledě na to, že je ráno a měli jsme pěkně pernou noc. Noc. Vzpomenu si na to, jak ze mě Harry svlékal oblečení.

,,Ty..my..nic nebylo, že ne?" vykoktám ze sebe celá rozrušená.

,,No byla jsi pěkně neodbitná. Myslíš, že to šlo, tě jen tak odmítnout?" panebože. Ne. To se nemohlo stát. Ne teď. Ne v takovém..mém opilém stavu.

,,Dělám si srandu." zasměje se, když si všimne mého ustrašeného pohledu, načež po něm hodím polštář. Debil.

,,Ale..pamatuju si jak si mě svlékal?"

,,Jo, protože si to chtěla. Nebylo by zrovna vhodný spát v těch věcech, který byli politý vodkou, Sam. V tom bych tě v mý posteli nenechal." poškádlí mě a já se usměju.

,,No jsem si jistá, že v téhle posteli se dělo spousty horších věcí."

,,Spousty věcí se rozhodně dělo, ale hrozný, to není to správné slovo, kterým bych je definoval." zaplaví mě vlna žárlivosti nad představou všech těch holek, které tu byly s Harrym v téhle posteli, v posteli, ve které se právě odehrála jedna z nejlepších nocí v mém životě. I když si z ní nic nepamatuju, byla jsem s Harrym.

,,Jo, jako třeba s Libby na minulé párty, viď." řeknu sklesle. Můj úsměv zmizí.

,,Oh, přestaň." řekne a položí si ruku na čelo. Při tom gestu si vzpomenu na Jacoba, což mi způsobí bodlavé píchnutí u srdce. Proč tu vůbec jsem? Měla bych jít za ním a omluvit se mu.

,,Já..vlastně už bych měla jít." povím a chci se postavit, ale všimnu si, že mám na sobě jen spodní prádlo. Pohledem vyhledám můj overal. Leží na zemi. Zabalím se do deky a zvednu ho ze země. Je už skoro suchý.

,,Co? Kam?"

,,Musím si něco zařídit."

,,Co jsem zase udělal?"

,,Nic. Řekla jsem, že si musím něco zařídit." očividně mi to nevěří .Cítím se nepříjemně. Atmosféra mezi námi je víc než napjatá. Nejsem si jistá, co mě tak rozhodilo. Jestli myšlenka na Jacoba, nebo Harryho poznámky o holkách se kterými spal.

,,Sam, notak přestaň. Nechci se hádat. Prostě si pojď ke mně lehnout." zabručí a natáhne ke mně své ruce. Přála bych si s ním ležet v posteli celý den, líbat ho a poslouchat jeho hlas, ale mozek mi říká, ať ho taky konečně začnu někdy poslouchat a jdu okamžitě za Jacobem. No, mozek nakonec opět nezvítězí.

V další vteřině už sedím Harrymu na klíně a můj jazyk si hraje s tím jeho. Cítím zase to známé teplo a blaho, který bych za nic na světě nevyměnila. Jeho rozkrok se otírá o ten můj, cítím jak proti mě tvrdne. Nemůžu uvěřit tomu co se tu děje. Harry jenom v trenýrkách a já, otírajíc se o jeho rozkrok, jen ve spodním prádle. Jsme spolu sotva den a už jsme v takovéto pozici. S Austinem jsme spolu byli měsíc a nikdy k ničemu takovému nedošlo. Ale Harry není Austin. Je mnohem lepší a nic z toho co cítím s ním, jsem nikdy s Austinem necítila.

Harry mi jemně zmáčkne zadek, což mě ještě víc vzruší. Naoplátku mu ještě víc zatlačím svým klínem na ten jeho, načež zavzdychá. Bože, udělala bych cokoli jen proto, abych ten zvuk mohla slyšet znovu. Pocítím mezi nohama nepatrnou bolest z toho, jak moc vzrušená jsem a mé kalhoty vlhnou. Nejspíš si toho všiml i Harry, protože mě položí na postel a vyhoupne se nade mě.

,,Myslím, že tohle ještě nechceš lásko, takže musíme přestat." usměje se a své rty přesune na můj krk. Bože. Zažila jsem snad někdy lepší ráno? Cítím jeho teplý jazyk na mé též rozpálené kůži. Po chvíli začne sát a já si nemůžu pomoct a obmotám své nohy kolem jeho pasu a nehty mu lehce zaryju do zad.

Po chvíli někdo zaklepe na dveře, načež samým leknutím nadskočím a snažím se od sebe Harryho odstrčit.

,,Haló, vy dvě hrdličky. Hodláte jít už konečně dolů na snídani, nebo se tam hodláte ojíždět ještě další dvě hodiny?" slyším Louisův hlas zpoza dveří. Nemůžu si pomoct a hlasitě se zasměju. Harry si jen pobaveně odfrkne a zakřičí na něj, že už jdeme.

No, tohle bude dlouhý den.

***

Omlouvám se, že je dnes kapitola o mnohem kratší, než obvykle, ale potřebovala jsem už něco vydat, abych s tím trochu pohla. Taky není nic moc, protože zrovna dnes nemám moc náladu psát, tak jsem to aspoň nějak splácala a vzniklo z toho tohle. Slibuju, že příště bude delší i lepší❤.