The Best Will Be Forever [H.S.]

Part 17

Vzduch se mi těžko dostává do plic z toho odporného smradu. Jakoby tu snad někde ležela mrtvá fretka. A taky nejde ignorovat Dianinin pevný stisk na mém zápěstí. Co si o sobě vůbec myslí? Myslí si, že mě může jen tak zatáhnout do úklidové místnosti a ještě mi tu vyhrožovat? Teď už vidím, že jsem nebyla vůči ní předpojatá zbytečně. Je to zlá, podlá, zákeřná, žárlivá mrcha.

,,Co? Co to říkáš? Proč bych se měla od Jacoba držet dál? Je to můj nejlepší kamarád už od.."

,,To mě, ale vůbec nezajímá." přeruší mě a ještě víc mi zaryje své dlouhé, hnusné nehty do kůže na mém zápěstí, načež syknu bolestí. ,,Chci ho jenom pro sebe! Rozumíš? A nehodlám se s nikým dělit! Myslíš si, že jsem snad úplně slepá? Toho, jak si na něj brousíš drápky a snažíš se ho dostat do svých spárů by si všiml i slepý!" No slepý evidentně ne, protože ten nevidí. Dodám tiše. Vůbec to nechápu. Proč si přede všemi hraje na to, jak je strašně milá a hodná, když ve skutečnosti to tak vůbec není?

,,Ty jsi ale mrcha." nevěřícně zakroutím hlavou.

Jen se ušklíbne a konečně pustí mou ruku. ,, Možná jsem, ale aspoň nejsem lhářka."

,,Jak to myslíš?" zeptám se zmateně.

,,Víš moc dobře jak to myslím, zlatíčko." sarkasticky se usměje a hravě mě šťouchne do špičky nosu. ,,V případě, že by jses rozhodla mé požadavky neakceptovat bych mohla zajít za Jacobem a velice stručně mu povyprávět o tvém stýkání se se Stylesem." zarazím se. Jak to, že ví o Harrym?

,,Já se s Harrym nestýkám a i kdyby proč by to mělo Jacobovi vadit?" skřížím si ruce na hrudi.

,, Protože se mi zmínil, že se spolu před pár dny nějak nepohodli a kdyby nezasáhl jeden ze zaměstnanců ve Starbucks, zřejmě by to přešlo i ve rvačku." párkrát zamrkám. Proč mi Jacob nic neřekl o tom, že se pohádal s Harrym?

Znovu pokroutím hlavou. ,, Nehodlám tady s tebou ztrácet čas." otevřu dveře a chystám se vyjít ven. Následně mě chytí za ruku a s velkou nenávistí se mi podívá do očí. ,, Nezapomeň. Drž se od něho dál, nebo ještě uvidíš čeho jsem schopna." dodá a z jejího tónu hlasu poznám, že to myslí smrtelně vážně. Nedám však na sobě nic znát a ladným krokem vyjdu ze dveří.

Celou hodinu fyziky z hlavy nemůžu vyhnat Dianina varovná slova. Drž se od něho dál. Nechápu proč se zrovna mnou cítí být ohrožena. Vždyť já s Jacobem nic nemám a rozhodně se ho nesnážím dostat do svých "spárů". To je vážně absurdní. Natty zachytí můj zdrcený výraz a přes třídu na mně tiše houkne, ve snaze zjistit, co se děje. Rty jí naznačím, že jí to vysvětlím později a dál se věnuji svým zápiskům.

Dnešek začal tak báječně a byla jsem naprosto přesvedčena, že mi ho nikdo a nic nemůže zkazit. Ale zdá se, že jsem se opět mýlila. Při obědě vše povím Natty a tak jako vždy si neodpustí pár nadávek na Dianinin účet a slibuje, že jí to po škole pěkně vytmaví. Snažím se jí přesvědčit ať to nechá být, ale je vážně neodbitná. Když už odcházíme nevyhnu se Dianinimu varovnému pohledu, který jakoby jasně říkal "Jsem schopná ti vyrvat vnitřnosti, jestli neuděláš to, co ti řeknu", načež jakmile se objeví Jacob nasadí svůj hnusný, podlý, falešný, přeslazený výraz. Jacka jen pozdravím a odejdu.

Po poslední hodině s Natty odejdeme ke mně domů a zavřeme se u mně v pokoji. Cítím se naprosto vyčerpaná. Není to tak, že bych měla strach z Dianiných výhružek, nýbrž z toho, že díky ní bych mohla ztratit Jacoba. A to bych nejspíš neunesla. Je pro mě hodně důležitý a nedokážu si to bez něj představit. Nemůžu uvěřit tomu, co mi dnes Diana pověděla. Opravdu by Jackovi vadilo, kdybych si začala něco s Harrym? Harry. Sakra. Úplně jsem na to zapomněla. Dnes jsem mu měla říct svou odpověď. Nejdřív se ho ale zeptám, co se stalo mezi ním a Jackobem. Doufám, že to nebylo nic vážného. Ne, vůbec to nebylo nic vážného Sam, když Diana zmínila to, že to málem přešlo dokonce i ve rvačku. Rozhodně za ním musím zajít. Měla bych snad zajít i za Jacobem a všechno mu povědět? Po chvilce však setkání z Harrym zamítnu. Nemám sílu dnes mluvit s Harrym a už vůbec ne se s ním pohádat kvůli Jacobovi.