The Best Will Be Forever [H.S.]

Part 25

S pažemi založenými na prsou, stojící u mé skříně už nějakou chvíli přemýšlím co si vzít na sebe. I přes ten fakt, že mě takovéhle párty nijak zvlášť nelákají, jsem se tam neskutečně těšila. Samozřejmě kvůli Harrymu. A ze stejného důvodu mám hroznou tendenci vypadat dobře. Jen doufám, že tam nebude ta mrcha Libby. Vzpomínka na to, jak jsem je spolu našla v jednom z pokojů se mi vybaví a mě se z toho zvedne žaludek. Raději zatřepu hlavou, snažíc se dostat tu myšlenku pryč z hlavy a začnu se soustředit na můj neuspořádaný šatník. Možná bych si mohla vzít nějaké šaty? Hned na to tu myšlenku okamžitě zavrhnu. Pravděpodobně bych tam byla jediná takto oblečená, vzhledem k tomu, jak tam byly oblečené ostatní holky. Většina na sobě měla nějaký top a úzké džíny, pár jich i mělo poměrně dost odhalující mini sukně, nebo extrémně krátké šortky. Nakonec se rozhodnu vzít si můj oblíbený fialový overal s potiskem květin. Zajdu se ještě rychle nalíčit a udělat si něco z vlasy. Zjistím, že mi ještě zbývá patnáct minut, než Harry přijede. Rozhodnu se tedy zkrátit si čekání čtením Pýchy a Předsudku a ponořit se do světa Elizabeth a pana Darcyho. Po pěti minutách mi zazvoní telefon. Rychle hovor přijmu, aniž bych se koukla kdo volá.

,,Ano?"

,,Ahoj Sam." řekne nadšeným tónem hlas na druhé straně. Okamžitě poznám Jacoba, což mě donutí k úsměvu, ale zároveň k tomu cítit se nervózně.

,,Ahoj Jacobe." vyjíknu nadšeně. ,,To je, ale překvapení. Ty mi voláš a sám od sebe." povím udiveným hlasem, stále s úsměvem na rtech, aniž bych si uvědomovala, jak divně to zní.

,,No jasně, že ti volám. Proč bych ti nevolal?" z jeho hlasu poznám, že se právě usmál. Kéž bych ten úsměv mohla vidět.

,,No já nevím. Zdá se, že máš teď moc práce? Co tě přimělo najít si další brigádu, Jacobe?" zeptám se ho.

,,Jak o tom víš?"

Okamžitě znervózním a snažím se vymyslet si nějaký dobrý důvod, jak to vím. Nakonec se, ale rozhodnu pro jednoduchou alternativu. ,,Zahlédla jsem tě tuhle ve Starbucks, ale měla jsem naspěch, takže jsem neměla čas se za tebou zastavit." zalžu mu, nepřestávajíc se kousat do rtu. Je zvláštní mu něco zatajovat. Vždy jsme si říkali všechno.

Tiše si povzdychne. ,,Aha. No..jo, dělám tam."

,,Ale proč?"

,,Jak proč? Samozřejmě, že kvůli penězům. Kvůli čemu jinému." jeho tón hlasu už se zdá být trochu drsnější.

,,Nepotřebuješ je." stále se divím. Na co by on potřeboval peníze? Jeho rodiče jsou bohatí dost, tak proč má pořád potřebu hledat si nějaké brigády. Je to jen ztráta času.

,, A to ty víš jak? Potřebuju je, jako každý jiný."

,,Krachovali jste nebo tak něco?"

,,Co? Jasně, že ne. Jen si chci své peníze zasloužit a vydělávat si je sám. Co máš za problém?" zeptá se dost nepříjemným tónem. Bože, kam jsme se to dostali? Vážně tenhle rozhovor pomalu přechází v hádku?

,,Já? Žádný." řeknu stejně nepříjemně, nejsem si jista proč. Tvoje holka je můj problém. Chci mu říct, ale raději držím jazyk za zuby.

,,Nechápu proč jsi poslední dobou tak nevrlá. Chtěl jsem tě dnes vzít do kina a probrat s tebou tu Paříž, ale ty máš očividně moc práce s staráním se do mých brigád. A ještě k tomu jsi minulý týden byla nepříjemná na Dianu. Co to s tebou sakra je?" zní dost naštvaně. Jakmile to dořekne, začne se ve mě vařit krev. Ta jedna hnusná, prolhaná, snobská mrcha. To snad nemyslí vážně.