The Best Will Be Forever [H.S.]

Part 14

,,Jsem moc ráda, že mám tu možnost tě konečně poznat..ehm Diano. Jsem Sam." když se Natty nemá k tomu, aby něco konečně řekla, musím se toho ujat já. Přívětivě se na ní usměju a přátelsky jí podám ruku. Lhala bych, kdybych tvrdila, že můj úsměv byl zcela upřímný. Musím říct, že je vážně hezká. Její ostře řezané rysy skvělě doplňují její veliké, hnědé oči, orámované černou tužkou, nemluvě o jejích dlouhých, vlnitých vlasech. Je zkrátka dokonalá. Jsem ráda, že můžu poznat dívku, jenž dělá mého nejlepšího kamaráda tak šťastným, ale zároveň k ní cejtím obrovskou žárlivost.

,,Ahoj, taky vás ráda poznávám." oplatí mi svůj široký úsměv, který taky nepůsobí zrovna přátelsky. Když mi podává ruku, nesměle kývne hlavou i k Natty, která se zmohne na pouhé "ahoj". Co to s ní je? Většinou bývá ke všem milá.

,,Tak jo, já už musím. Jsem domluvený s panem Cilermanem, že se za ním ještě před začátkem hodiny zastavím.-" skloní se k Dianě a dlouze jí políbí na rty. ,,Ehm..-" podívá se na Natty a měří si ji pohledem, jako by se mu snad něco nelíbilo. Jeho výraz mi napovídá, že opravdu hodně usilovně přemýšlí.

,,Sam, mohla bys kdyžtak Dianu zavést k její skříňce a na její první hodinu?" už to chápu. Nejspíš si všiml toho, že Natty s ní rozhodně nebude zacházet v rukavičkách. Zajímalo by mě, jestli jí Diana přijde taky tak divná, jako mě. Tedy ne divná, jako divná, tudíž vzhledově. Naopak vzhledově mi přijde až příliš dokonalá. Spíše se mi něco nezdá na tom jejím přeslazeným výrazu.

,,Jo, jasně." odpovím okamžitě a snažím se aby můj tón hlasu zněl co nejpřívětivěji.

,,Oh, to není potřeba nechci tady..-" odmlčí se ve snaze si vzpomenout na mé jméno, ikdyž mi je víc než jasné, že si ho pamatuje.

,,Sam. Jmenuju se Sam." doplním ji tedy a přidám sarkastický podtón.

,,Ah, jistě Sam. Promiň. Jo, nechci tady Sam nijak obtěžovat."

,,To je v pohodě. Nijak mě neobtěžuješ." Jenom mi vadí, že si tě můj nejlepší kamarád všímá víc, než mě.

,,Dobře. Tak se uvidíme později." Jacob mě ještě na rozloučenou obejme, přičemž zahlédnu Dianu, jak mě propaluje pohledem a tak svůj stisk kolem jeho ramen ještě víc upevním a spokojeně se usměju. Jen zaviď. Po té ještě krátce obejme Natty a už bere schody po dvou, do učebny pana Cilermana.

Doprovodím tedy Dianu k její skříňce a snažím se jí přiblížit, co je vyobrazené na plánku, který dostala od pana ředitele.

,,Vidíš, tohle je křídlo D, to je určené především pro první ročník, ale je tam na konci třetí uličky knihovna, takže rozhodně tam není ostatním ročníkům vstup zakázán. A ty máš první hodinu přímo tady-" vysvětluju jí a prstem přejíždím po malém plánku. ,, Jo to učebna chemie, ale vyučuje se tam i přírodopis."

,,Dobře. Můžu mít ještě jednu otázku?" řekne tím jejím přeslazeným hlasem, který mi už těch nejdelších deset minut v mém životě, drásá nervy.

,,Samozřejmě."

,,Jacob říkal něco o Jarním plesu, který má být za pár dní. Z jakého důvodu se pořádá?"

,,No já toho o tom moc nevím, jsem tu teprve rok, takže to bude můj první, ale myslím, že už je to snad desetiletá tradice a taky se předsedkyně studentské rady snaží vybrat co nejvíc peněz na pomoc charitě. Prostě tradiční ples."

,,Aha a kdo jsou ty předsedkyně studentské rady?" vůbec nechápu proč se o to tak zajímá.

,, Jsem to já, Natty a Laura. Proč?"