The Best Will Be Forever [H.S.]

Part 2

Už půl hodiny tu sedíme a posloucháme nudné řeči pana Cilermana o Shakespearovi, které jsou pro mě naprosto zbytečné. Většinou jsem vždy o něco napřed. Na všech předešlých školách jsem si připadala, jako vyhlášená šprtka, ale tady je to všechno tak...jiný. Tady lidi neřeší, jestli jsi šprt, jestli propadáš, s kým chodíš, nebo jestli všechny víkendy strávíš s flaškou vodky. Baví se všichni se všema a to se mi tu líbí. No, ale samozřejmě jsem to nemyslela úplně doslova. Jsou tu jisté vyjímky. Například Libby Dabsonová a její dvě další kamarádky Dafne a Jasmina. Tedy lépe řečeno její poskoci. Už od mého příchodu mě moc nemusí. No dobře...tak nesnáší. Ale musím říct, že z mé strany to není o nic moc odlišnější.

,, Slečno Edwardsová!" Vyruší mě z mých myšlenek hlas, který velmi dobře znám. "Ano?" Vzhlédnu k mému učiteli literatury. ,,Mohla by jste nám prosím zopakovat kdo to byl William Shakespeare?" Ježiš, on musí pořád jen prudit. ,,Oh, jistě pane učiteli." Povzdechnu si a pokračuju. ,,Byl to anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika." ,,Dobře, posaďte se a začnete laskavě dávat pozor". Jen přikývnu a otevřu si svou učebnici. Pohlédnu do úplně zadní lavice, kde sedí můj nejlepší kamarád Jacob. Věnuju mu svůj úsměv, zamávám mu a on udělá to samé. Otočím se zpátky dopředu a tentokrát mé oči zamíří k neznámému cizinci, který sedí ve své lavici hned vedle mě s velmi znuděným a otráveným výrazem. Začnu si ho velmi pečlivě prohlížet. Je tak krásný. Nevím proč, ale jeho přítomnost mě už od začátku hodiny znervózňuje. Tolik toužím po tom ho poznat. Všichni tři vypadají tak tajemně a zároveň tak strašně moc přitažlivě. Mám pocit, že se na mě před chvíli podíval. Nebo se mi to jen zdálo? Nevím. Byla jsem zase hluboko zabořená do svých myšlenek. Bože, Sam nemůžeš aspoň jednou v životě vnímat realitu?! Rozčiluju se v duchu sama na sebe.

Už asi 5 minut si ho tu prohlížím, zatímco on si něco čmáře do svého sešitu. Najednou se jeho oči setkali s těmi mými. Dívám se mu přímo do jeho smaragdově zelených očí, jako smyslů zbavená. Asi po třech vteřinách zpanikařím a svůj pohled od něj odvrátím. Díval se na mě tak zvláštně. Udělala jsem mu snad něco? Ten jeho pohled nebyl zrovna přátelský.
Ach konečně! Konečně už zvoní. Hned se vydám za Natty a Laurou. Asi jsem se o ní ještě nezmínila, že? Nevadí. Je to moje druhá nejlepší kamarádka, ovšem až po Natty. ,,Bože, to byla nekonečná hodina." Vyprskla Laura ,,Tak nějak". Zasměje se Natty. Já jen přikyvuju a pozoruju ty tři neznámý kluky, jak si otevírají své skříňky a o něčem diskutují. Když v tom se k nim nahrne asi 6 holek, které mají co dělat, aby nezačaly slintat. Mám dojem, že se snimi snaží spřátelit, nadčímž se oba jen přihloupě usmívají a mile jim odpovídají na jejich otázky typu "Od kuď jste se přistěhovali? Máte každej holku?A jak se jmenujete?" Ale oni moc nevypadají na to, že by je ta parta přelíčených holek v krátkých sukýnkách zajímala. Jak říkám. Jsou divný, hodně divný. Ale upřímně docela by mě jejich odpovědi na ty otázky taky zajímaly.

Zbytek dne ve škole proběhl, tak jako každý jiný. Až na to, že jsme s Natty a Laurou při obědě do detailu probraly ty tři nový kluci. Školní den už je konečně u konce a já mířím ke svému červenému autíčku autíčku společně s Laurou a Natty. Natty se zastaví a vyndá si svůj mobil z kabelky, který už jí tam delší dobu vyzvání. Hovor ihned přijme, zatímco já odemykám své auto a Laura si nastupuje na místo spolujezdce. " Promiňte holky, ale dneska svámi nejedu. Volal mi táta, chce mě někam vzít. Nevadí?" Nattčiny rodiče jsou rozvedený a dost často se hádají. Je z toho vždycky špatná. Ale mají to domluvené, tak, že týden je u táty a týden u mámy. Upřímně by mě nebavilo si každý týden balit a pak zase vybalovat věci. I když v tom mám spoustu praxe.
"Jasně, že nevadí." Usměju se na ní a Laura jen přikývne. "Dobře, příště vám to vynahradím." Přistoupí ke mě a dlouze mě obejme. Obětí jí s radostí oplatím, ale mnohem větší a silnější. Po té jde ještě v rychlosti obejmout Lauru a odejde. Nastoupím do svého autíčka a připoutám se. "Tak se dneska budeme muset zabavit nějak sami, zlato." S úšklebkem se na ní podívám. "To zní trochu úchylně, ale ok." Zasměje se a připoutá se. Taky se zasměju a nastartuju.

S Laurou jsme se rozhodly, že se zajedeme podívat na jednu akci, kterou pořádají kousek od dětského hřiště. Je to tu přeplněno teenegeary a překvapivě i dospělými lidmi. Podle všeho jde o akci na které má vystoupit nějaká známá kapela. Poslední dobou nemám přehled o ničem, co se tu děje.
S otráveným výrazem pozoruju Libby a spol. jak se k nám pomalu blíží. Protočím očima, co nejvíc to jde a napiju se ze svého kelímku dobré, vychlazené kofoly. ,,Ale notak Sam. Já myslela, že někdo, jako Ty nemá čas na takové akce chodit. " Přistoupí ke mě černovláska, co má neustále nos nahoře. Než stačím něco říct, vloží se do toho Laura. ,,A já zase myslela, že lidi s tak nízkým íQ, jako jsi ty by sem neměli, ani pouštět." Snažím se zakrýt svůj smích, ale moc se mi to nedaří. Libby se na nás jen poraženecky podívá a prohlásí. "Pff, holky jdeme!!" Otočí se na svých vysokých podpatcích a Jasmína a Dafne jí následují. Nadčímž jen Laura zakroutí hlavou a obě se začneme hlasitě smát.

Laura si před chvílí zašla pro něco k jídlu, ale je tam už nějak podezřele dlouho. Vždycky jí všechno hrozně trvá, tak proč se vlastně tak divím.
Vážně se tu skvěle bavíme, je to tu super. Pozoruju členy kapely, kterou překvapivě vůbec neznám, ale když jsem slyšela , jak zpívají nějak se mi začali líbit. Začnu se pohybovat do rytmu hudby, když v tom do mě narazí nějaký pomatený kluk a vylije na mě celý obsah svého kelímku s alkoholem, který držel ve své ruce, zatímco řval na nějakého svého kamaráda.
,,Mohl bys dávat p-." Odmlčím se, když zjistím, že je to ten nový kluk od nás ze školy. ,,Pozor". Polohlasem dokončím svou větu. ,,Promiň.Omlouvám se." Pousměje se na mě a zvedne svůj prázdný kelímek ze země. ,,V  pohodě". Úsměv mu oplatím. ,,Ehm, jsem Harry Styless." Podá mi svou velkou ruku. ,,Samantha-."  Též pozvednu svou ruku a potřeseme se s němi. ,,Samantha Edwards."  Věnuju mu svůj velký, široký úsměv.