The Best Will Be Forever [H.S.]

Part 6

Nějaký zmatený kluk do mě narazil, čímž způsobil to, že celý můj outfit, který jsem si tak dlouho vybírala, polil vodkou. Už asi deset minut se tu snažím najít koupelnu, abych odstranila tu hroznou skvrnu. Bože, je tu snad víc, jak dvacet pokojů.

Zalapám po dechu, když vejdu do dalšího pokoje a spatřím Libby Dabsonovou, jak leží nahá pod..pod Harrym? Jo. Je to Harry. Hned, jak si uvědomím, že je to Harry píchne mě u srdce a roztřesou se mi kolena. Jasně, nic mi do toho není, ale jen jsem prostě překvapená. Nemyslela jsem si, že je Harry takový.

Z mých myšlenek mě vytrhl známý, pisklavý hlas. ,,Hodláš tu takhle stát ještě dlouho?" zakření se Libby a opře se lokty o postel, čímž způsobí, že se nad ní Harry malinko nadzvedne. Až teď jsem si uvědomila, že tu stojím, jako nějaký blázen a zíram na ně, jako kdybych je oba viděla po prvé. Ne. Jen je po prvé vidím takhle.
,,Promiňte. Já jen..hledala jsem koupelnu." řeknu a sklopím pohled k mému mokrému oblečení.
,,Dobře? Tak běž najít koupelnu." poukáže na dveře, čímž mi naznačuje, abych odešla.
,,Em..jasně." přikývnu a opravdu se chystám k odchodu. Zavřu za nimi dveře a snažím se pobrat to, co jsem právě viděla. Harry celou dobu neřekl ani slovo, což je vážně divné a jeho výraz byl velmi neutrální. Nejspíš jsem se v něm spletla. Co to melu. Znám ho chvíli. Nemůžu vědět, jaký je. Nevím proč, ale teď Libby nesnáším ještě víc. Na téhle párty je všechno tak zvrácený. Na každém rohu se každý s někým líbá, nebo jsou zavření někde v pokoji a rozdávají si to spolu. Jiní tu zase chlastají, jako o život a pořád hrajou tu přihlouplou flašku. V plánu přeci bylo se tu jen na hoďku zastavit, ne tu být do jedné rána. Což mi připomíná..kde je vlastně Natty a Laura? Musím je co nejrychleji najít a co nejdřív odsuď vypadnout. Jenže bez nich odejít nemůžu.

Sejdu dolů ze schodů a snažím se najít zrzavou a blonďatou hlavu. Nikde je nevidím.
Unaveně usednu na barovou židli a složím obličej do svých dlaní. Do očí se mi nahrnou slzy bezmoci. Mám dost téhle trapné párty. Pomalu začínám cejtit, jak se mi alkohol dostává do hlavy. No super.

Po chvilce si všimnu, jak někdo usedává na barovou židli vedle mě. Je to nějaký černovlasý kluk. Musím, ale uznat, že je dost pohledný. Vlasy má vyčesané nahoru a jeho tvář zdobí malé strniště. Jakmile přesměruje svůj pohled na mě, všimnu si jeho čistě čokoládových očí. V tu ránu si uvědomím, že chodí na naší školu, ale zahlédla jsem ho tam jen párkrát, myslím.

Rozhodnu se ignorovat ten fakt, že vedle mě sedí jeden z nejhezčích kluků ze školy a znovu svůj pohled sklopím směrem k mým nohám.

,,Copak? Asi se moc nebavíš, co?" tiše se zasměje černovlasý kluk.
,,Jo, no..líp bych to asi nenazvala." otočím se na židli směrem k němu.
,,Co se ti stalo?" znovu se zasměje a napije se ze svého kelímku.
,,Vlastně ani nic tak strašného. Jen mě nějaký blbec polil, potřebuju se dostat domů a moje dvě kámošky s kterými tu jsem nejsou k nalezení." povzdechnu si. Je tohle vážně to, co mě dostalo do téhle depresivní nálady, nebo to, co jsem před pár minutami viděla nahoře v tom pokoji? Blbost.
,,Aha..no, jestli chceš mohl bych tě klidně odvézt domů. To není problém baby." není to špatná nabídka, ale své auto tu mám a nemůžu odjet bez Laury a Natty. Musím je jít hned začít hledat.
,,Ehm..ne já už musím jít, promiň. Ale moc děkuju." zvednu se ze židle na náznak toho, že opravdu odcházím.
,,Ráda jsem tě poznala..emm.." odmlčím se ve snaze naznačit mu, že mi ještě neřekl své jméno.
,,Zayn." věnuje mi svůj dokonalý úsměv.
,,Zayne." úsměv mu oplatím a pomalu od něj odcházím.

Když dorazím konečně domů společně s Natty a Laurou, ihned si to namířím k nejbližší koupelně. Předkloním se a všechno, co až do teď bylo v mém žaludku vyvrhnu do záchoda, načež se za mnou hned objeví Laura a chytne mi vlasy. Do očí se mi naženou slzy, kvůli neustálému zvracení. Už u Harryho domu jsem zvracela na zahradě. Po dnešku už nepiju.