The Best Will Be Forever [H.S.]

Part 4

,,...a já prostě v tu chvíli vůbec nevěděla, co mám dělat." už asi 15 minut tu poslouchám Nattčiny  kecy o tom, jak je Louis úžasnej. Nebo se spíš aspoň snažím o to, aby to tak vypadalo. Přesto, že jsem myšlenkami úplně někde jinde, souhlasně přikyvuju a občas se schválně uchechtnu.

Se zvědavostí pozoruju Harryho, jak si na druhé straně parkoviště něco domlouvá s Louisem. Zajímalo by mě o čem mluví.

Doslova jsem Harryho probodávala pohledem. Začal kolem sebe nervózně máchat rukama a myslím, že na Louise mírně zvýšil hlas. Dobře, tak spíš hodně.

To nepřeslechla ani Natty a prudce se otočila směrem k nim. Stály jsme tam vedle sebe, jako přišpendlený a pozorovaly, co se to tam děje.

Najednou mi v hlavě blikl bláznivý nápad.

Silně jsem ji stiskla ruku a nepatrně se přikrčila, přičemž jsem jí stáhla s sebou.

,,Au.Co to děláš?" sykla a rozhodila kolem sebe rukama.

Vím, že to rozhodně není správné.Ale mám v plánu za každou cenu zjistit o čem tam mluví. Ani nevím proč. Prostě to chci vědět.

,,Chceš vědět kvůli čemu se tam hádají, ne?" šeptla jsem a nepřestávala pevně držet její ruku. Jen mlčky kývla a propletla si se mnou prsty.

Bože.Někdy si fakt připadám, jako kdyby jsme byli nějaké drbny. Vždycky musíme mít dokonalý přehled o všem, co se tady na škole děje.

Pomalu jsme se proplížily k Harryho naleštěnému Bmw a krčily se na jeho opačné straně, než stál Harry s Louisem. To by byl trapas, kdyby nás tu přistihli. Opravdu nevím, co bych dělala.

,,Kurva.Tohle svinctvo mi tam už prostě tahat nebudeš!" křikl na něj Harry tak hlasitě, že jsem sebou musela nepatrně cuknout.

Jaký svinctvo? Sakra, to nemůže být trochu konkrétnější?

Tiše jsme vyčkávaly na Louisovu odpověď.

,,Bože, ty děláš, jako kdyby jsis to nikdy nedal." ironicky se uchechtl, zatímco si Natty krapet flustrovaně prohrábla své husté vlasy. Hlasitě jsem polkla. O čem to mluví? Myslím, že asi moc dobře vím o co tady jde, jen tomu nechci věřit.

,,To sem vůbec netahej. Prostě s tím už konečně skonči!" zaslechla jsem Harryho chraplavý hlas.

,,Fajn. A co ta dnešní párty?Uděláme ji, nebo ne?" povzdechl si.

Něco jsem o tom dneska zaslechla, ale nevěděla jsem, že to pořádají oni.

,,Moc se mi nechce, ale už je vše zařízený, takže jo. A navíc je pátek, tak proč ne. Jedeš se mnou, nebo přijdeš až pak?" nešlo přeslechnout, jak auto odemkl na dálkové ovládání. Chystá se už odjet. A sakra.

Zvedla jsem se a opatrně se koukla přes okénko, jestli je Harry otočený zády, abychom mohly nějak zpět doběhnout k našemu autu, aniž by si nás všimli.

Když jsem měla jistotu, že oba koukají někam jinam pomalým krokem jsem se s Natty v závěsu vydala ke svému autu. Hlasitě si oddechla a opřela se o dveře auta.

,,Tak to bylo ofous." přívětivě se usmála a založila si ruce na hrudi. ,,To bylo." odsekla jsem a začala ve své tašce lovit klíče.

Když jsem se chystala nastoupit, ještě naposledy jsem pohlédla na Harryho, který už seděl ve svém autě společně i s Louisem.

,,Holky!Počkejte na mě!" ozval se mě známý hlas. Spatřila jsem Lauru, jak běží s několika učebnicemi v ruce a tou druhou na mě mávala. Zasmála jsem se a nevěřícně zavrtěla hlavou. ,,Pohni." křikla jsem na ní, zatímco jsem nastupovala do auta. Jelikož Natty seděla na místě spolujezdce nezbývalo jí nic jiného, než si sednout do zadu. V duchu jsem se nad tím zasmála. Vím, jak nesnáší, když musí sedět vzádu. Zaslechla jsem, jak si nespokojeně zavrčela, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost.