The Best Will Be Forever [H.S.]

Part 29

Harry mi slíbí, že bude hned dole, jen se osprchuje a tak se vydám dolů po schodech na zmiňovanou snídani od Louise. Při stoupání ze schodů se zděsím. Vypadá to tu strašně. Všude jsou samé odpadky, prázdné lahve od alkoholu, dokonce i pár podprsenek. Ohrnu nad tím nos a vydám se za tou krásnou vůní do kuchyně. Po cestě v předsíni spatřím blonďatou hlavu, jak spí na jakési zvláštní válendě. Zajimalo by mě, jak se dostal sem dolů ze svého pokoje, když si jasně pamatuji, že při cestě do Harryho pokoje jsem ho viděla spát v jeho posteli, což je jedna z mála věcí, které si pamatuji. Možná bych ho měla vzbudit, aby se šel nasnídat? Trochu s ním zatřesu, načež pomalu zvedá hlavu z postele. Začnu se okamžitě smát, když zjistím, že má na obličeji namalovaný černou fixou knírek a na čele napsané "debil".

,,Co je?" zeptá se nechápavě.

,,Nic. Myslela jsem, že by jses možná chtěl jít nasnídat, ale očividně spánek je to, co teď potřebuješ o mnohem víc." zasměju se a on jen nechápavě nezvedne obočí. Zřejmě je pořád trochu mimo. Nechám ho být a odejdu do kuchyně.

Louis stojí u linky a smaží palačinky. Vypadá při tom vážně vtipně.

,,Kdepak si nechala Hazzu?"

,,Hazzu?" pozvednu obočí. Tahle přezdívka se mi vůbec nelíbí. Přikivývne a nalije na panvičku další zběračku těsta.

,,Šel se osprchovat." řeknu mu a sednu si na barovou židličku. Cítím se zvláštně, ale zvláštně tím nejkrásnějším způsobem. Jsem tu, v tomhle obřím domě. A s těmito záhadnými, ale přesto skvělými kluky a taky s mou nejlepší kamarádkou, kterou nade vše miluju. Cítim se tu tak..kouzelně. Nemůžu uvěřit tomu, jak moc jsem se v nich mýlila. Ve skutečnosti jsou vážně fajn. Připomene mi to můj poslední ne zrovna moc příjemný rozhovor s Louisem ve škole, kdy mě přemlouval, abychom přišly na párty.

,,Poslyš..ten náš rozhovor tehdy ve škole..omlouvám se. Byla jsem k tobě nespravedlivá, neměla jsem..-"

,,V pohodě. To už je dávno za mnou. " přeruší mě a položí přede mě talíř s palačinkou s nutelou a ovocem, nadčímž se usměju. Je tak milý. Jsem opravdu ráda, že to bere takhle.

,,Šlehačku nemáme, promiň." semkne rty k sobě a já mu povím, že to nevadí a konečně ochutnám. Chystám se mu říct, že se mu to povedlo, ale najednou se přiřítí Harry jen v šedých teplákách a s mobilem v ruce, což mě donutí zatajit dech při pohledu na jeho vypracované svaly. Rychle otočím hlavu zpět na Louise, doufajíc, že si toho nevšiml.

,,Hele, my dva si musíme promluvit." řekne Louisovi s zamračeným pohledem a já se podívám na Louise. Právě se snaží obrátit palačinku tak, že jí vyhodí do vzduchu.

,,Teď ne. Právě zkouším mé kuchařské dovednosti." poví mu a já se zasměju. Harry si nespokojeně zavrčí a sedne si vedle mě. Podívám se na něj pohledem, kterým se ptám, jestli je všechno v pohodě a on jen přikývne a políbí mě na čelo.

Potom co dojím svou porci a popovídáme si o jejich fotbalovém zápase, který je čeká se v kuchyni objeví Natty v teplákách, které na ní totálně visí a v modrém triku. Usoudím, že je to Louisovo oblečení. Vlasy má rozcuchané, jakoby tam měla ptačí hnízdo. Musím se nad tím zasmát.

,,Co se ti proboha stalo?" směju se a ostatní se mnou.

,,Jo, to bych taky ráda věděla, zlato." řekne rozespale a prohrábne si své rozcuchané vlasy. ,,Buďte upřímní. Jak moc jsem včera vyváděla?" posadí se.

,,No kromě toho, že tvoje sexy kalhotky vidělo tak dvacet lidí a chtělas zmlátit každou holku, která se mnou jen promluvila, myslím, že si byla celkem v pohodě." řekne jí ironicky Louis a nandá jí na talíř palačinku.

,,Panebože. To snad ne."

,,A to ještě ani neví o tý bouli, kterou má na čele od toho, jak jsi jí hodila míček přímo do hlavy." zasměje se Harry a snaží se o tiší hlas, ale obávám se, že Nattaliin výraz a to, jak si mne čelo nadsvědčuje tomu, že to slyšela.

Potom co se všichni nasnídáme, pomůžu Louisovi dát nádobí do myčky, přičemž se kuchyní ozve vyzvánění mého mobilu. Vyhledám pohledem svou kabelku, leží na židli. Vytáhnu z ní mobil a s pohledem upřeným na Harryho, který mě pozorně pozoruje, hovor přijmu.

,,Ano?"

,,Ahoj zlatíčko. Potřebuji, aby jsi co nejdříve dorazila domů." ozve se hlas Jessicy.

,,Stalo se něco, Jess?"

,,Ne, jen tu máš náštěvu, která už déle nepočká."

,,Náštěvu? Jakou? Jak dlouho už tam je?" chrlím jednu otázku za druhou. Poskočí mi srdce při myšlence, že by to mohl být Jacob.

,,Uhmm..má blonďaté vlasy. Říkal, že se jmenuje Justin, nebo tak nějak." Austin. To snad ne. Frustrovaně si povzdechnu a vjedu si rukou do vlasů. Harryho pohled, jako by přímo pálil. ,,Říkala jsem mu, ať odejde, že tu nejsi, ale nedal se odbít."

,,Dobře, chápu. Za chvíli jsem tam." řeknu a položím to.

,,Jaká návštěva?" přejde ke mně Harry se zamračeným pohledem.

,,Žádná. Jen..musím domů." zalžu a obejdu ho.

,,Samantho, jaká náštěva?" chytí mě za ruku. Jeho pohled značí, že mu dochází trpělivost. Nevím co po mě Austin chce, ale rozhodně ho tím nechci zatěžovat, protože vím, že to zase skončí hádkou a to já vážně nechci. Na druhou stranu, já jsem byla ta, co trvala na tom, aby byl ke mně upřímný a tak musím být i já k němu.

,,Austin." přiznám a on zatne čelist. ,,Ale netrap se tím. Jenom to vyřeším a zavolám ti."

,,Nechci, abys tam chodila. Copak ti není jasný o co tomu sráčovi jde?" svraští obočí. Z jeho očí čiří vztek.

Přejdu k němu blíž a chytnu ho za ruku. ,,Je mi jedno o co mu jde. Ty a já jsme spolu a ty se nemusíš vůbec ničím trápit." všimnu si, jak se jeho pohled obměkčí a chytím ho i za druhou ruku.

,,Fajn." povzdechne si a podívá se jinam. Chytnu ho za bradu a otočím ho směrem ke mně a dýchtivě ho políbím, načež hned obmotá ruce kolem mého pasu. Známí motýlci v břiše se znovu objeví, nezůstanou však dlouho, protože se přinutím odtáhnout se. Nemůžu tam Jess nechat s Austinem tak dlouho.

Otočím se na Natty, která polehává na gauči s pytlíkem ledu na hlavě. ,,Ehmm, nemám tu auto. Pojedeš taky?"

,,Jo. Potřebuju se dát trochu do kupy. Ale domů jít takhle nemůžu. Máma by mě zabila."

,,V pohodě. Můžeš zůstat u nás." ujistím jí a vemu si svou kabelku.

,,Myslel jsem, že bys tu zůstala na víkend?" slyším Louise, jak se ptá Natty.

,,Možná se vrátím."

,,Možná?" přistoupí k ní blíž a chytí ji kolem pasu. Jsou tak roztomilí.

,,Jo. Nemysli si, že jsem zapomněla na tu červenovlasou holku, s kterou jses včera skoro oblizoval." poškádlí ho, ale z jejího tónu hlasu jde poznat, že už jí to tolik neštve. Louis se jen usměje a ještě než odejdeme jí políbí.

***

Snad se vám dnešní kapitola líbila❤Bye❤