(Ne)skutečný Kamarád

#44 - Pracovní nasazení

Po prozkoumání všech míst, kde se mohla nacházet hlava s hnědou hřívou, jsme si řekli, že máme prostě pech. Buď se nám Honza tak dobře vyhýbal, nebo jsem prostě s sebou nosila smůlu. 
"Však on se objeví u auta," ujistil mě Tomáš, když jsme se loučili. Akce pomalu končila, poslední lidi odcházeli hlavním vchodem a byl čas začít uklízet. Prošla jsem areálem a snažila se najít Patrika. Když jsem ho konečně našla, zrovna se bavil s vysokou zrzkou a vypadal, že si to užívá. Nechtěla jsem je rušit, tak jsem popadla pytel, co byl poblíž, a začala uklízet odpadky. Nedaleko mě se z velkých reproduktorů začala ozývat melodie NO od Megan Trainor a já, nedbajíc na to, jestli se někdo kouká, začala mírně pohupovat boky. Po chvíli mi to přestalo stačit, a tak jsem přidala stylovou chůzi ve stylu plného močáku a na každé 'No.' před sebe natáhla dlaň a zvedla další z pohozených kelímků či lahví. 
"All my ladies listen up," broukala jsem si pod nosem a divila se, že už mám pytel na odpadky téměř plný. Rozhlídla jsem se, kde seženu nový, a zjistila, že na mě pár lidí pobaveně kouká, a to včetně mého osobního řidiče. 
"Kde mám dát plný pytel?" snažila jsem se dělat jakoby nic, ale jeho přiblblý úšklebek se nedal ignorovat. 
"Odnes ho támhle," ukázal přímo ke skupince asi tří kluků a jedné asi dvacetileté slečny, kteří mě před chvílí viděli tančit. Teda pokud se ty pohyby, rovnající se velrybě na suchu, daly nazývat tancem. Zhluboka jsem se nadechla a rozešla se k nim. 
"Tomu říkám pracovní nasazení," pochválila mě dvacítka a převzala si ode mě pytel.
"Hezký taneček," konstatoval jeden z nich. Bylo mi jasné, že se tomuhle nevyhnu, a tak jsem se ani necítila blbě.
"Měli byste to taky zkusit, utíká to tu pak mnohem rychleji," nasadila jsem co nejsladší úsměv a s prázdným pytlem se vydala zpět na místo činu. V rádiu opět hráli mně až moc známou písničku - Rude - a já si nedokázala pomoct. Ani vědomí, že se na mě opět dívají, mě neodradilo od poddání se hudbě. Prostě to nešlo. 
"Why you gotta be so rude?!" má hlasitost se o něco zvedla, stejně jako mé sebevědomí, když jsem si uvědomila, že nedaleko mě si někdo taky tancuje.
"Don't you know I'm human too?" přidal se hlas Patrika a k mému překvapení zpíval dost dobře. S pohupujícími se boky se ke mně i se svou kamarádkou přidal. Pytle se plnily a obloha setměla, musela jsem si nasadit svou zbrusu novou mikinu. A to neušlo Patrikovi.
"Ale, kdes to vzala?" zpozorněl.
"Kde asi? Koupila..." odkašlala jsem si. Nerada jsem mu lhala, ale vážně jsem neměla náladu mu to tady a teď vyprávět. 
"Jo, i přesto, že máš všechny věci u mně," nezaujatě se sehnul pro další kelímek.
"Fajn, fajn, někoho jsem potkala," protočila jsem očima. "Nechci to teď probírat, dobře?" 
"Stačí říct," pozvedl obočí a usmál se. "I hate to do this. You leave no choice."
"Can't live without her," zašklebila jsem se a přidala se k těm dvěma, kteří už tancovali úplně bez zábran. A světe div se, přidávali se i další. A další a další. 

"Nečekala jsem, že se tolik lidí přidá," snažila jsem se nabrat kyslík, když jsme měli chvíli pauzu. Uklízení utíkalo rychle, zvláště, když jsme u toho dělali kraviny. 
"Je to celkem fajn parta lidí," pokrčil rameny a z termosky mi nalil trochu čaje. Nevypadal ani trochu vyčerpaný, zatímco já měla pocit, že mi za chvíli odpadnou nohy. "Dáš si?" 
Přijala jsem teplý nápoj a trochu si nad ním ohřála ruce. Uvažovala jsem, kolik může být hodin, protože už vážně začínala být zima. 
"Tak, povídej," nadhodil, když jsem mu podávala zpět víko a dopřál trochu čaje i sobě. 
"No... Poslal jsi mě pro pití," povzdychla jsem si. Jeho oči mi dávaly najevo, že to už ví, a pobízely mě, ať pokračuji. "Šla jsem s plnými kelímky a srazil mě jeden kluk. Přesněji řečeno Tomáš..." Okamžitě mi bylo jasné, že to jméno mu nic neřeklo. "Kamarád Menta." 
"Aha! A?" jeho koutky se stočily směrem nahoru. 
"Nechal mě převléct se v Honzově autě a triko se mi zaháklo o podprsenku. Rozepnula se," vypustila jsem všechen vzduch z plic nosem a jen bez náznaku emocí pozorovala jeho tvář, přeskakující mezi pobaveným a nedůvěřivým výrazem.
"Tomáš mi ji zapínal a vtom přišel Honza... Domyslel si to sám, seřval Tomáše a odešel. Od té chvíle jsem ho neviděla."
"Takhle sis to nepředstavovala, co?" snažil se se nerozesmát, ale úšklebky a úsměvy zahnat nedokázal. 
"Ne, to teda ne," zavrtěla jsem hlavou a podepřela si bradu. Ani v nejmenším.

***************************

Tak, je tu další část, která asi úplně není podle Vašich představ, ale... Počkejte si. ^-^ :D