CONFIDENT

1. kapitola- CONFIDENT

*z pohledu Justina*

Zabouchl jsem dveře od svého hotelového pokoje. Kopl jsem do první věci, co se mi dostala pod nohy. Nevnímal jsem ani tak tu bolest, která si mi rozlila v noze, proč? Protože po mojí mysli mi teď běhalo něco úplně jiného.

Když otevřu okno, všechno to, co jsem do toho ty roky dával, to úsilí, to, že jsem musel brzo ráno vstávat jenom, abych se dostal do nějaké rádio stranice, ty hodiny na cestách, prostě to všechno, zdá se to být úplně k ničemu, když teď otevřu okno a stovky lidí začne řvát, že jsem jenom hovado, který za to nestojí.

Sakra!

I přes ty stěny to jde trochu slyšet. Sedl jsem si na židli a schoval jsem si hlavu do dlaní, promnul jsem si oči.

Poslední dobou jsem v takové náladě nenáladě. Nevím, jestli je to kvůli tomu, že už se blíží konec mýho turné a já si připadám jako bych měsíce nespal, což je tak napůl pravda, ale poslední dobou už mi to příjde horší než ze začátku.

Dělám pro ty tam venku. Pro ty, kteří mi dávají lásku, říkají, že mě milují, ale teď? Sedím sám v hotelovým pokoji a mám pocit, že jsem tady úplně sám proti celýmu světu.

Co je tohle za život? Někdy si říkám, že už tenhle život prostě žít nechci, ale nemůžu přesta, i kdybych chtěl nešlo by to.

Vstal jsem a šel do koupelny, opláchl jsem si obličej, zapřel jsem se rukama o desku u umyvadla a podíval se na sebe do zrdcadla.

Jsem to ještě já? Kruhy pod očima, vystouplé lícní kosti, rozcuchaný vlasy, rouzkosanej ret a dál už jsem radši odvrátil pohled.

Slyšel jsem někoho mluvit, ale né se mnou "Jo přišel jsem teď k němu na pokoji, stím davem venku by někdo něco měl udělat, nemají tady, co dělat....fajn díky Fredo, žes zavoval ochranku, počkej... je v koupelně" řekl Scooter, zatímco se ke mně přibližoval, změřil si mě pohledem a já jsem odvrátil pohled "Vypadá to, že je zase v depresi...." chvíli bylo ticho, pak pokračoval "no jo dám vědět, ať jsou připravení, musíme to zvládnout" dořekl a dal si telefon do kapsy, povzydchl si.

"Chceš dneska vystupovat?" zeptal se mě takovým neutrálním hlasem "Ne" řekl jsem potichu a podíval se na něj "zruším to" řekl a pokrčil rameny "Ne nezrušíš, nechci je zklamat" rozešel jsem se k oknu, kde pořád byl dav rozzhořčených vypatlanců, kteří zjevně mají nudnej život s velkými komplexy, a tak si je chtějí vybít na mě.

Nevím jak se to stalo, ale do očí se mi nahrnuly slzy. Scoot mě neviděl, protože jsem stál zády k němu "No tak Justine nekoukej na to, postarali jsme se o ně" řekl, ale já tam stál pořád jako tvrdý Y.

"Ti lidi mě chtějí vidět mrtývho, jak můžou?" má tohle cenu? Scooter mě zatáhl za ramenoa odtáhl "Odkoncertuješ to a půjdeš se prospat, dobře? Zítra tady ještě zůstávame než pojedeme dál, prospíš se, mám zrušit M&G?" zeptal se a díval se do mých asi teď červených očí.

Chvíli jsem přemýšlel, ale nakonec jsem zakýval jakože ne, i když jsem měl sto chutí zakývat hlavou, že jo.

Převlíkl jsem se a jeli jsme do arény. Než jsme se dostali z hotelu docela to trvalo, protože pořád tam bylo strašně moc těch vymaštěnců, neměl jsem na to a prostě nechal svoje emoce vyjít ven a stalo se. Ukázal jsem jim ve vzduchu prostředníček.

Nad touhle vzpomínkou jsem si nandal sluneční brýle, aby nebyli vidět ty pytle pod mýma očima. Chvíli jsme se jen tak díval do zrdcadl a zkusil jsem svůj falešný úsměv "tak by to šlo" řekl jsem si pro sebe zrovna, když se ve dveřích objevil Ryan "je čas bro"