Y for Why

Za novými obzory...

"Ne, ne... Ještě nejsem na letišti. Proboha, mami! Jedu tam na týden až dva, nebude to nic hrozného... Ano. Vím, že v Japonsku se mluví japonsky, nejsem idiot. Já vím, ale prostě ho nemůžu najít!... Děkuju. Ahoj. A mami?... Mám tě rád."

Eliah zaklapl mobil a frustrovaně si prohrábl vlasy. Zrovna dnes měli s Shirikawou odlétat a nejdůležitější část jeho výbavy do Japonska chyběla. Už to prohledal snad všude. V koupelně, ložnici, obýváku... Ačkoliv byl Eliah White na první pohled uspořádaný mladý muž, jeho byt vypadal, jako po útoku pětiletých osmerčat.

Konečně zpod kupy oblečení, povalujíc se na gauči vylovil plyšovou hračku a spokojeně si ji přitáhl k hrudi.

"Nathane!"

Zavýskl a ještě notnou chvíli plyšového medvídka objímal, než ho zastrčil do příručního batohu. Bez cestovního plyšáka by nedal ani ránu... Ale ukázat ho svému zatraceně sexy šéfovi? Tssss! To nestálo v úvahu. Kdo ví, jestli byl vůbec... Ehm?
Pro Eliaha byly jestě nedávno tyhle výrazy tabu.
Sex, gay... Cokoliv spojeného s tímhle tématem. Ačkoliv Eliahova matka o jeho stavu mysli věděla, nikdy se k synovi nechovala s odporem. Jako jedna z mála​ rodičů měla to pochopení, že vlastně na tom nezáleží,
dokud bude její dítě šťastné.

Eliah se před odchodem urychleně skontroloval v zrcadle. Prostě buisnessman, cestující do Tokya... Nikdo by nepoznal, že je 'jen' sekretář, když byl v drahém námořnicky obleku od gucciho, v bílé košili, odhalovala kus jeho hrudi. Dobrá. Možná to nebyl buisnessman... Spíš playboy.
Eliah na sebe zálibně udělal několik obličejů do zrcadla.
"Ah, jak rád tě vidím, Eliahu! Sluší ti to."
"Díky Adriane... Poslyš... Nezajdeme občas na drink?"
"S tebou vždycky, když jsi tak sexy!"

Bavil se se zrcadlem a zálibně se při tom culil, než si povzdychl a znovu se prohlédl od hlavy k patě. Ano.
Zabouchnul se do svého šéfa.
Ano, netušil, co s tím, protože říct mu to jen tak nešlo. Krom toho nikdy nebyla vhodná doba.
A výlet za účelem návštěvy rodiny? Znamenalo by to příležitost?
S povzdychem zavrtěl hlavou, načež si dopnul košili nahoru. Měl vypadat jako elegantní muž, ne jako 'sexy elegantní muž'. A rozepnutá, či zapnutá košile v tomto vzhledu zřejmě hrála hlavní roli. U posledního horního knoflíčku se zarazil, načež jej nechal rozepnutý... Čistě proto, že mohl.
Trocha rebelství vždy k Whiteovi patřila, i když to jeho rebelství málokdo pochopil.
Po chvilce sebou sekretář trhl a ihned lovil ve své kapse po mobilu. Bez toho, aniž by pohlédl na displej telefon zvedl.

"Advokátní kancelář pana Shirikawy, Eliah White u telefonu?"
"Kde jsi?! Čekám tu dole s taxíkem už deset minut!"
Eliah pohlédl na hodiny a tiše si pro sebe zaklel.
"Omlouvám se, pane! Už za chvilku budu dole!"
Vykoktal ihned, ale telefon už byl stejně hluchý. Pohledem přejel svůj přeplněný byt. Uklízet bude moci potom... Až se vrátí z výletu se sexy šéfem.
V rychlosti popadl kufřík a vyšel ven, aby zamkl. Sjíždíc průhledným výtahem už viděl černý taxík, čekající zrovna na něj kousek od vchodu. V hrudi mu srdce poskočilo vzrušením. Následující týdny budou plné práce, jež bude muset pro Adriana vyřizovat... Ale alespoň to byla možnost jak s ním trávit čas i tak trochu mimo práci...

K taxíku už prakticky seběhl těch pár schodů, div že svého plyšáka nevyklopil z příručního zavazadla.
Řidič jen otevřel a zahodil Eliahovy věci do kufru, aniž by se mladíka na cokoliv vyptával. To už ale Eliah zaplul do černého auta a pohodlně se rozvalil na sedačce.
"Co ti tak dlouho trvalo?"
Ozval se onen klidný hlas z vedlejší sedačky.

"Musel jsem doma uklidit."
Oddychl si zhluboka červenovlasý, než se vyjukaně zahleděl na spolujezdce. Znal Adriana jen v elegantním obleku, případě u toho obleku měl sexy povolenou kravatu, při plesových událostech občas motýlka... Ale tohle byl zcela nový pohled. Roztrhané džíny, bílé triko s vyhrnutými rukávy a obyčejné hnědé boty. Celkově vypadal jako nějaký mladý cestovatel. Už jen mladá blondýnka v kraťáscích a tílku mu chyběla po boku a byl by dokonalým vzorem všech novomanželských časopisů.

"Na co zíráš?"
Zvedl Adrian pohled od knihy, jež mu ležela v klíně a ušklíbl se.
"Já-...Jen. že jsem vás takhle ještě neviděl."
Adrian nákrčil obočí a přejel Eliaha zamračeným a trochu nervózním pohledem.
"Myslíš, že bych byl takový blázen, abych chtěl letět 12 hodin v košili a obleku?"
Přejel skeptickým pohledem Eliaha a ušklíbl se, než pohled vrátil ke knize.
Zbytek cesty na letiště Eliah jen zadumaně zkoumal svoje boty. Jak si vůbec mohl myslet, že svého šéfa tímhle vzhledem oslní?!...

Už teď si připadal, jako totální pitomec.