Y for Why

Krev není voda

"Eli?" Hladil ho jemně po rameni a díval se na temeno jeho rudých vlasů. Mladík nic neříkal. Pouze tiskl svého plyšového medvěda a obličej skrýval napůl v jeho srsti a napůl u svého milence na hrudi.

"Slyšel jsi ho." Ozval se až po chvíli. "Co mohl tomu klukovi provést. Kurva, to není správný. Sakra, Adriane, vždyť je to tvůj příbuzný...! Nemůžeš ho nechat něco takového někomu dělat... Doprdele!" Zavyl Eliah a praštil Adriana do široké hrudi a až tehdy k němu zvedl uslzené oči. Izuto se před nimi složil... Muž, trochu podobný Adrianovi se posadil na svůj gauč v hotelovém pokoji a tiše klel, zatímco oni dva vešli dovnitř a mluvili na něj. Jenže on je neposlouchal.

"Upřímnou soustrast, bratránku." 

Byla slova, jež také padla v konverzaci, ale po té chvíli začal Izuto tiše vzlykat. Aiko. Takai. Řekl dvěma, téměř neznámým mužům téměř všechno. Popisoval jednotlivé dny a pak i jednotlivé měsíce. Mluvil o tom, jak čas plynul, o svých pocitech. Mluvil o věcech, o kterých s nikým jiným nemluvil s dvěma, téměř cizími muži. Izuto mluvil o utrpení, mluvil o zármutku. Mluvil o pocitech, jež ho dlouho sžíraly a nyní se dostaly na povrch. 

"Eli, uklidni se." Mluvil tiše starší muž a hladil rudovlasého po vlasech, ale ten sebou zavrtěl a znovu vzlykal.

"Jak je schopný někdo takhle někomu ublížit, Adriane? Jak?! Měli bychom na toho hajzla zavolat policii! Kurva! Doprdele! Adriane, jestli to neuděláš, tak to udělám já! Pokud je to pravda, musejí toho kluka vyšetřit! Musejí pro to něco udělat! Tohle není normální."

"Eli! Neser se do rodinných problémů!"

Po těch slovech zvedl rudovlasý hlavu a v jeho očích se zračil šok. Díval se na Adriana, zaraženě, skoro až nevěřícně, zatímco si jeho tvář prohlížel.

"Ty ho chceš... bránit? Adriane,... ten kluk si to nezaslouží. Měli bychom s tím něco udělat, copak ty to.. ty to nevidíš."

Světlovlasý si povzdychl a promnul si tvář. "Eli... je to můj bratranec."

"Aha... takže.. takže takhle to je. Ty ho budeš bránit, i když je to očividně blázen?... Ariane, tady jde o cizí život. jde o život někoho, komu tvůj bratranec ublížil."

"Ano, ale je to moje rodina."

"Rodina, co se tě pokusila zbavit, Adriane, copak to není očividný?!"

"Možná, ale pokud... pokud bych ty časy mohl vrátit zpátky, udělal bych to."

"Ah... Páni...Páni." Zakoktal se Eliah a zvedl se, než se zadíval na Adriana uslzenýma očima. "Takže ty raději budeš přihlížet, jak tvůj bratranec někomu ubližuje, než aby jsi s tím něco dělal jen proto, že tě pak možná bude tvoje rodina mít raději?!"

Světlovlasý mlčel.

"Adriane! Mluvím s tebou!" Zatrásl s jeho rameny Eliah a vyděšeně se na něj dával. 

"Já nevím! Ano?! Já... já nevím, co mám dělat." Svěsil hlavu a promnul si obličej v dlaních. Eliah od svého milence pomalu ustoupil, než si otřel oči a zhluboka se nadechl. Věděl, co nyní hodlá udělat a ač ho ta myšlenka bolela... Věděl, že to možná bude to nejlepší, co teď může udělat.

"Tak doufám, že na něco takového brzo přijdeš. Že uděláš správnou věc... Sbohem, Adriane."

Vyhrkl tiše a pak popotáhl a otočil se.

"Eli-já..." 

Zvedl pohled Adrian, ale to už červenovlasý byl pryč.