Y for Why

Zakázané ovoce

"Ano... To chci."
Slyšel jsem jeho hlas. Znovu jsem cítil jeho zrychlený dech, ale především jeho vůni... Takaiovu vůni. Jež byla zvláštní a docela jiná než Aiko... Přesto... Jeho vlasy a úsměv... Chtěl jsem si připomenout, jaké to je.
Jaké to je mít někoho blízko... A alkohol mi jen dal další možnost.

"Tak dobrá..."
Slyšel jsem svůj hlas, jež zazněl tiše a smyslně...
A potom už se mé vzpomínky rozmazaly a já vnímal jen otupělost vlastního těla, vzrušení a to, co jsem netušil, že kdy znovu budu cítit.
Chtíč.

...

Izutovy rty se znovu dotkly mých. Jakobych toho nikdy nemohl mít dost. Nechápal jsem to. Celé to bylo naprosto neznámé, avšak já si to představoval už tolikrát...
Ze rtů, které líbal mi stále unikaly roztoužené steny.

"Izuto... Izu..."
Sténal jsem jeho jméno, zatímco se jeho rty posunuly na mé hrdlo. Pod tričkem posunul ruce na mou hruď. Ačkoliv jsem si byl jistý, že on s mužem nikdy nespal, zdál se, jako kdyby automaticky věděl, co dělat.
Jeho druhá ruka mi zatím přejela po břiše. Znovu jsem hlasitěji zasténal.

"Tiše... Drahá."
Zavrněl. Mluvil se mnou, jako bych byl...
Dívka...?

Neměl jsem však možnost nad tím přemýšlet. Rukou vklouzl pod mé kalhoty. S doširoka otevřenýma očima jsem na něj hleděl. Snad trochu poděšeně...

Brzy jsem ale nemohl jinak, než oči přivřít slastí... Stáhl mi kalhoty ke kolenům i se spodky. Tváře mi zbarvily červeň.

"Nesmím tě tak zahrnovat pozorností, nebo bys mi vybuchla v náručí."
Ušklíbl se. Jeho prsty obkružovaly střídavě mé bradavky a druhá ruka zkoumala můj klín.

Tohle bylo zvrácené...
Ode mě.
Od něj...
Ale nemohl jsem jinak.
Tohle všechno jsem chtěl...

"Tiše, má Takai."
Mluvil se mnou v ženském rodě... Ale to mi nevadilo...
Vlastně mne to nezajímalo.
Budu rád, pokud mne bude milovat jakkoliv...

I jako dívku.

Vydal jsem zasténaní. O trochu vyšší. Dívčí. Spokojeně zamručel a přetočil mne na břicho. Skoro až silou...
Kvůli vyhrnutému tričku mi stále třel bradavky, jež už byly ztvrdlé jako kámen.

Mé steny se odrážely pokojem....
Nechal mne na čtyřech, notně prohnutého v zádech směrem k posteli. Stud postupně opadal, neb jsem nedokázal udržet vícero myšlenek v hlavě. Jenom jeho...
Ač jsem na něj neviděl, jeho doteky se mi zarývaly do kůže, jako rozžhavený pohrabáč. Avšak... To bylo nebesky příjemné.

Přejel prsty po mém otvoru, až jsem se rozechvěl nenadálým a neznámým přívalem vzrušení... Ani já s mužem nikdy nespal.

Jeho dva prsty vklouzly do mého těla. Zabolelo to a já rukama prudce sevřel prostěradlo!

Izutův hlas u mého ucha zněl, jako šepot...

Nadržený a toužebný šepot.

"Neboj... Postarám se o to..."
Prsty stáhl, ale o chvilku později jimi zaútočil na stejné místo. Jenže teď byly... Vlhčí. A já poznával nečekanou slast, jež to doprovázelo. Pohyb se náhle zrychlil a já znovu a znovu sténal nahlas, prohnutý v zádech, s tělem nastaveným jen pro něj.

A potom...
Celé mé tělo se vzrušením až chvělo. Dech jsem měl zrychlený a z hrdla mi vycházely pravidelné horké steny.
Prohnutí v zádech.
Tlak.
Střípky bolesti a čehosi neznámého...

Zabořil jsem hlavu do dek, abych utišil svůj vlastní slabý výkřik. Po tvářích mi stékaly spolu s kapičkami potu i slzy, jež jsem nebyl schopen udržet.

Na zádech jsem cítil jeho hrudník, když se o mne zlehka opřel. Zvedl jsem hlavu, abych se na něj mohl podívat přes rameno...
Tvářil se mírně. Ačkoliv i s ním cloumalo vzrušení, jež nebyl schopen potlačit. Hluboký pohled jeho očí svědčil o lásce...
Ale byla pro mne...?

Víc se na mne natisknul a posunul se tak hlouběji, až to zabolelo a já pevně stiskl rty, abych znovu nevykřikl...
Jeho jemné ruce mi znovu putovaly po těle.

Nazvedl mi bradu a naše rty se na drobný moment setkaly, kdy pronikl jazykem do mých úst a pohrával si chvilku s tím mým.

Pak se znovu stáhl a já opět sklonil hlavu a v rukách jsem pevně sevřel přikrývky a prostěradlo... Jeho ruka vklouzla opět do mého rozkroku, kdy mi po něm začal přejíždět...

"Izu...To... Tohle... Ummm-"

Spolu s jeho chloubou uvnitř mě se tohle nedalo zvládnout... Byl jsem zmítaný v té trošce bolesti a přívalech slasti, až jsem přestal vnímat hranici toho všeho.

"Dost... Už to...Nezvládnu...!"

Začal se pohybovat dovnitř a ven, zároveň si mne u sebe přidržujíc, že jsem nedokázal protestovat...

S výkřikem, který tlumily peřiny sebou mé tělo škublo ve vlnách přicházejícího uvolnění...

Izuto ze mne opatrně vystoupil, zatímco já se snažil uklidnit divoký tlukot svého srdce. Schoulil jsem se do malého klubíčka... A byly to slzy, jež se mi znovu hrnuly z očí...

"Pojď..."

Hladil mne Izuto po zádech... Ačkoliv jsem teď byl vlastně šťastný... Zároveň jsem cítil tíhu viny...

Otočil mne Izuto k sobě a zlehka mi stíral slzy.

"Už neplač... Dnes večer už nechci vidět tvoje slzy."

S pokusem o úsměv jsem se k němu přitisknul, načež se Izuto pomalu i se mnou svezl zpět na postel...

Nechtěl jsem spát.
Nechtěl jsem, aby tyhle krásné chvíle skončily...
Přesto jsem v Izutově náruči usnul téměř hned a snažil jsem se nemyslet na ráno...
Jež bude plné výčitek...

"Miluju tě... Izuto."