Y for Why

Střípky štěstí

"Trvalo mi, než jsem se vlastně dal dohromady, co mi umřel... Ironicky je v každém příběhu trocha smrti, ať už si to přejeme, nebo ne. Každému z nás někdo umřel. Někomu kvůli stáří, někomu násilně, někomu kvůli nemoci..."
Eliah pokrčil rameny a povzdychl si. Seděl, zahalený jen tenkou přikrývkou vedle Adriana, který ho jednou rukou lehce hladil po zádech.

"Občas... Mi to prostě přijde hrozně nefér... Chápeš? - On nikdy nikomu nic neudělal a vlastně..." Eliah si znovu povzdychl a promnul si oči, aby zadržel slzy. Adrian si zlehka povzdychl a sedl si, aby rudovlasého mohl přitáhnout k sobě a pevně to štíhlé nahé tělo obejmout.

"Je to dobrý... Neboj."
Vzlykl Eliah tiše, než se na Adriana trochu plaše usmál.
Ten ho něžně pohladil po tváři a políbil na krk, fialový od veselí včerejší noci.

"Pořád ale nevím, co ti to připomnělo..."

Zašeptal mu do ucha, na které jej také lehce políbil, Adrian. Překvapilo jej, když se probudil a viděl svého milence v slzách. Zprvu se vyděsil, že se mu snad něco stalo, nebo že snad včerejška lituje, ale ukázalo se to být zcela jinak.
"Víš, když jsi spal... Vzpomněl jsem si. Byl poslední, s kým jsem doopravdy chodil a tak... Nevím, prostě na ten moment se mi to připomnělo." Smutně se pousmál Eliah, schoulený u Adrianova ramene, skoro, jako dítě.

"Leukémie je svině."

Pronesl klidně, avšak docela drsně Adrian a pohladil svůj malý uzlík neštěstí po vlasech.

"Jo..." Vzlykl rudovlasý a políbil Adriana na hruď, kde se to také hemžilo fialovými modřinkami lásky.
"Ale teď už nebrečím kvůli tomu..."

Adrian se lehce zamračil a zvedl bradu svému milenci.
"Tak v tom případě kvůli čemu?"
Setřel mu lehce čerstvé slzy.

"To přece vidíš "
Zasmál se náhle Eliah a přitiskl rty na ty Adrianovy v lehkém a něžném polibku.

"Teď jsem s tebou... A jsem šťastný."