Y for Why

Výdech

Ten večer jsem se nehorázně opil.
Možná to bylo tím, že mi k opilosti opravdu stačila trocha. A nebo tím, že nic jiného, než zoufalství ve mě nezbylo. A to jsem taky potřeboval vyplavit.
Asi už jsem chápal, proč jsi pil. Proč jsi to do sebe lil po lahvích, že jsi občas snad ani nepolykal, Izuto...
Potřeboval jsi něco, co tě odprostilo od reality, co ti zatemní smysly a o nic jiného se nestaráš.

Smál jsem se.
Smál jsem se potom jako blázen, protože mi bylo hezky. Tak hezky, že už mi všechno na světě bylo ukradené. Docela ukradené.
Jizvy na nohou, vytrhané prameny vlasů...
I ty, má lásko.

...

"Takai?"
"Jé! Už jsi doma!"
Dohopkal jsem ke dveřím, jako velikonoční králíček den před Velikonoci...
"Ty jsi pil?"
"Ty ....taky... neee?"
"Proč máš na hlavě ten šátek? A dej mi ksakru tu flašku!"
"Nee! To...by sis mě...nejdřív musel chytit!"

*Škyt*

"Kurva, Takai! Tohle není sranda! Pojď sem!"
"Ale-... Já ti něco... Potřebuju!"
"Co?"
"No přece... svého Izuuuu!"
"Takai..."
"Víš, co ty mi..."

*Škyt*

"-co ty mi...děláš?"
"Dej sem tu flašku! Okamžitě!"
"Na mě nebudeš řvát!"
"Takai-! Myslím to vážně. Dej.mi.tu.flašku."
"Tak si jí sežer!"

*Třísk.*

"Sakra, chovej se normálně!"
"A jak si myslíš, že ses choval ty, když jsi každej den chodil nadraneeej?"

"Takai- sundej si ty šaty a pojď si lehnout."
"Neee! Bez nich už bych se ti nelíbil! A já se ti přece chci líbit, neee?"
"Líbit?"
"Jo! Líbit! Protože-"

*Škyt*

"-protože... Tě miluju."

Smích. Dál jsem se zvesela smál a bylo mi to úplně jedno, že se tváříš tak vyděšeně.

Tak nevěřícně.

Vlastně už jsi i začal pomalu chodit do práce. Tvůj život se dával do kupy, zatímco ten můj se mi hroutil. Ukradl jsi mi část života. Nebo možná celý můj dosavadní život!
"Měl bych tě nenávidět! Ubližuješ mi ! A to já přežiju... Já tě pořád miluju!"

"Takai... Já miluju Aiko."

Jedna věta. Všechno moje snažení. Všechno, co jsem pro něj dělal ... Zmuchlal to a zahodil.  A to si to se mnou jako neužíval?! To mě chtěl odhodit, jako použitou hračku?! Zrudlo mi před očima a začal jsem křičet. Kéž bych se dokázal ovládat...

"Vždycky jsem miloval jenom Aiko-"

"Jenomže ta tvoje velectěná Aiko chcípla!"

Kéž bych mohl ta opilá slova vzít zpátky... Tak moc bych si to přál, aby to šlo. Ale já namísto toho pokračoval.

"Je mrtvá! Pryč! Konec! Copak to nechápeš?! Už tu čubku nikdy neuvidíš! Vždyť tě tu nechala!"
A dál...a dál a dál...

*Plesk!*

Uhodil jsi mě.
Do tváře, div, že se mi nezatočila hlava kolem dokola... Mě ale už dávno nesvírala bolest těla. Ta v duši byla hlubší. Připomínala se totiž neustále. A na rozdíl od těla jí nehojil čas.
"Copak pro tebe netrpím dost?! Cožpak jsem ti někdy něco udělal, že mi jen ubližuješ?!"
Křičel jsem na tebe. Tak moc to uvnitř krvácí... Proč to nepřestane...
Tvůj pohled zatím hovořil o zoufalství. A děsu.
Už jsem nebyl jediný, komu tekly slzy po tvářích.
Strhl jsi mi z hlavy šátek... A rval jsi ze mě šaty. Ale já už to nevnímal. Byl jsem jako šílený. A možná už jsem i překročil onu pomyslnou zmatení mezi šílenstvím a láskou.

Když jsi viděl mé tělo, přestal jsi.
Viděl jsi to. Všechno. To, cos mi sám způsobil. Nejenom modřiny na těle od tvých hrubých doteků...
Maličké lysinky mezi mými, jindy hustými vlasy. Nohy, ovázané obvazy a náplastmi... Byl jsem chudou napodobeninou člověka, který měl něco, jako život...

Už jsem se nesmál. Přes závoj slz moje oči hleděly do prázdna. Viděl jsi ten pohled. Vyděsil tě, když se zabodl přímo do tebe. Chtěl jsi mne potrestat za má slova, za alkohol... Za mou existenci. Za to, že tě miluju...
Jenže už jsi pochopil, že mi nemůžeš ublížit víc, než teď...

"Copak jsem toho kdy chtěl tolik, Izuto?"

Šeptal jsem. Natažený na gauči, kolem roztrhaných cárů šatů.

A tehdy... Až tehdy jsem ve tvé tváři viděl pochopení​. Jakoby si ten starý Izuto protřel oči a zjistil, co všechno za dobu slepoty způsobil. Couval jsi. Zděšeně jsi couval od gauče, na kterém bylo moje tělo, ale moje mysl už byla někde docela jinde.

A potom...
Potom jsi se zachoval znovu jako zbabělec. Utekl jsi. Pryč od toho pohledu na mne.
Kdo tu ale z nás dvou trpěl víc?

Jak rád bych chtěl znát odpověď.