Y for Why

Za oceánem

Eliah upřel přimhouřený pohled na svého kolegu. Dnes byl nezvykle tichý. Vlastně působil mnohem nešťastnější, než obvykle. Na jeho stůl ale donesl to ráno jen jeden dopis ze schránky...??
"Pane Shirikawo... Je všechno... V pořádku?"
Adrian Shirikawa zvedl pohled k Eliahovi a až nyní si mohl jeho kolega všimnout uslzených očí.
"Rodina mi dala vědět o... O svatbě."
"Ehm... Aha. A vy tam nechcete... Jít?"
Vypadlo z Eliaha opatrně. Takhle svého šéfa neznal. Shirikawa byl vždy ten silný, vůdčí typ. Ačkoliv rád hřešil, jak už Eliah moc dobře věděl, nikdy od něj nečekal něco, jako slzy.

"O to... Nejde. Pozvání jsem slušně odmítl. Neměl jsem čas... To bylo před nějakou dobou. Teď mi dorazilo smuteční oznámení..."

Otřel si obličej rukou a zhluboka se nadechl. Eliah sledoval, jak bojuje se slzami, ale neřekl ani slovo. Takhle toho muže snad nikdy neviděl...
"Bratránkova snoubenka byla ve svatební den zastřelena... Šlo o náhodnou odraženou střelu... Prý už v tu dobu byla ve třetím měsíci. Pro bratránka to mělo být překvapením po svatbě..."

Eliahův obličej zcela zbělel.
"A... Jak... Je to dlouho?"
Ptal se tiše, zatímco si velmi opatrně přisedl vedle něj.
"Už pár měsíců. Strýc to nechtěl rodině napsat dřív. Je to... Velice citlivá záležitost."
Sklidnil se a neustále si otíral obličej. Eliahovi došlo, že si stírá slzy a snaží se je zakrýt.
"Znal jste... Jí?"
"Ovšemže ano, ty kreténe!"
Zavrčel uslzený Shirikawa, když upřel na Eliaha nevrlý pohled, než znovu vydechl a sklopil hlavu.

"Omlouvám se."
"Ne... Nemůžeš za to. Jsem jen..."

Odmlčel se a znovu zhluboka vydechl.

"Ano, byli jsme si velmi blízcí. Znal jsem je ještě na škole, než jsem odešel do zahraničí... Hlavně vím, co to udělá... Nebo už to udělalo s mým bratrancem... Doopravdy ji miloval."
Adrian Shirikawa sklopil pohled k zemi a propletl si prsty. Zdál se zničený. Avšak stejným způsobem vypadal, jako skála...

Jen zahloubaný.
Jen odpočíval.
Jen ... Čekal.

Eliah mlčel spolu s ním. Ačkoliv byl Adrian jeho nadřízený, chtěl s ním sdílet tenhle moment smutku, snad, aby mu dokázal, že v tom není sám...
"Co... Budete dělat?"
"Musím... Si zařídit služební cestu do Japonska."

Eliah div nevyskočil ze židle. To snad nemohl myslet vážně! Teď? Když mají v advokátní kanceláři tolik co dělat?!
"Pane! Musím vás varovat, abyste nejednal v afektu! Jste nejlepší advokát, jakého znám! Budete potřeba tady!"
"A co pracovat odtamtud?"
"Pane! Vždyť je to daleko! Víte, jak dlouho to potrvá, než se..."
"Ano, vím, White. Vím. Ale rodina mne bude potřebovat... Nemohu momentálně přestat pracovat. Proto to musí být jen služební cesta."
Eliah White, sekretář Adriana Shirikawy, vlastníka celé advokátní kanceláře ve Velké Británii, hleděl na svého šéfa s údivem.
Ale taky obdivem.
Tenhle muž by pro svoji rodinu udělal cokoliv, i když se s nimi už tolik nemohl stýkat.
Proč?
To ani White netušil.
Pomalým pohybem vzal do ruky sluchátko pevné linky a druhou vyťukal řadu čísel. Adrian pozoroval Eliaha zahloubaně, jako kdyby nechápal, o co se mladík zrovna teď snaží.

"White?"

"Ano, tady kancelář pana Shirikawy. Volám kvůli plánované služební cestě od příštího... Že ji nemáte napsanou? Ale konference v Tokyu je domluvena už na příští týden! ... Ah. To nic. Neomlouvejte se, to je v pořádku. Pan Shirikawa to jistě pochopí..."

Adrian poprvé za dlouhou dobu hleděl na svého kolegu vyjeveně, než se slabě pousmál.
"A mě vždycky zajímalo, jak to děláš."
Rudovlasý se zeširoka usmál. Výlet do Japonska za záchranou rodiny... Tedy na služební cestu.

"White?"
"Ano pane?"
"Pojedeš se mnou."

V Eliahovi na moment hrklo, když upřel vyděšený pohled na Adrianův slabý úsměv.

"Ale... Ale vy... Jedete řešit i osobní věci!"
"Jsi můj sekretář, nebo ne? A bude to služební cesta... Budeš se mi hodit. Kdo by se staral o telefonáty, když budu řešit rodinu?"

Eliahovi přes obličej přeběhl mrak. No jistě. Proč by jej jinak chtěl vzít do Japonska! Žádné pláže a objevování japonské kultury , žádné večeře při svíčkách...

Eliah se znovu ušklíbl, než nahodil znovu svůj obvyklý výraz a zlehka se sklonil, jak věřil, že je to zvykem v Japonsku.
"Jsem váš sekretář, ne? Je to moje práce..."