We meet by accident. - Larry Stylinson CZ [DOKONČENO]

VII

LOUIS' POV

Uběhly dva dny od toho, co odjel Harry. Celý svět se může zbláznit z našeho přátelství a z toho, že ho znám. Lidi v okolí mě poznávají, dělají si semnou fotky, chodí na tréninky a už se mi i dokonce stalo, že mě nějaká skupinka holek pronásledovala. Puberťačky.

Od té doby co znám Harryho mi přišlo několik nabídek od Londýnských týmů, abych šel hrát k nim. Všechny jsem odmítl a zůstal věrný svému týmu.

Právě teď ležím v posteli a projíždím si sociální sítě. Zítra máme ten velký zápas proti Londýnskému týmu, který musíme vyhrát. Znamenalo by to pro nás, že postoupíme do lepší skupiny a možná se posuneme s týmem dál!

----

,,No tak hoši, dneska to vyhrajeme!" křikl jsem na kluky, abych je více povzbudil. Dneska je ten zápas náš!

Již od začátku to byly nervy. Nikomu od nás se nedařilo a už vůbec ne mi. Sice jsme to pořád drželi, ale nijak jsme neútočili. Byl to opravdu těžký soupeř.

Zbývaly poslední dvě minuty, bylo to pořád nerozhodně a já musel něco udělat. Musel jsem začít pořádně hrát. Dostal se ke mě míč a já se snažil probojovat se k jejich bráně, kdo které jsem měl v plánu kopnout míč.

Celý jejich tým se mě snažil obklíčit, nějak na mě zaútočit, ale to se jim nepovedlo. V posledních deseti sekundách jsem odkopl míč a doufal, že jsem se trefil.

Celý stadion začal jásat a vykřikovat mé jméno.

Já jsem to zvládl!

Náš tým se hned seběhl u trenéra, kde jsme oslavovali. Novináři se objevili všude kolem nás a tak začal dvouhodinový maraton rozhovorů.

----

Domů jsem se dostal až nějak kolem desáté večer. Neměl jsem asi sbalené žádné věci, celkem super když ráno v 10 mi letí letadlo.

Rychle jsem se osprchoval a začal balit věci. Pak mi ale došlo, že ani nevím, jak dlouho tam budu, proto jsem vzal telefon a chtěl napsat zprávu Harrymu.

Otevřel jsem twitter a první, co na mě vyskočilo, bylo tohle.

'Louis má dnes velký zápas! Doufám, že to vyhraješ'

Musel jsem se nad tím usmát, když jsem viděl ty odpovědi od lidí, kteří tam psali, že u jsme vyhráli a že to sledovali živě. Je to úžasný pocit. No každopádně, zpět ke zprávě pro Harryho.

L: Harry?

H: Lou?

L: Jak dlouho budu s tebou v LA? :D

H: Jak dlouho budeš chtít.

L: Takže ty nevíš, kdy letíš zpět?

H: Ne, nevím... Neřeklo se, kdy můžu zpět do UK. Každopádně, můžeš tady semnou být, jak dlouho budeš chtít. :)

L: Dobře. Už se těším. :)

H: Já taky. Dobrou pro tebe, já jdu na oběd. :)

L: Dobrou chuť.

Odpověděl jsem mu a hodil telefon vedle mě. Za pár chvil jsem už spal.

----

Ráno jsem se probudil nějak okolo sedmé. Sešel jsem dolů do kuchyně, aby jsem si udělal snídani.

S palačinkami jsem si sedl k televizi a zapl zprávy. Chvíli jsem to pozoroval a pak jsem slyšel slovo 'Styles' a hned jsem zbystřil.

'Mladý model, Harry Styles, byl viděn v LA na obědě se záhadnou ženou. To by ale nebylo nic tak zajímavého, kdyby se s ní nelíbal.'

Cože? Jako... Mělo by mi to být jedno, přece já s Harrym nic nemám... Ale.. Však... Co?

Já vím, že by mi to nemělo vadit. Však Harry není gay a navíc, já taky ne. Jsme pouze dobří kamarádi.

Televizi jsem vypl, hned jak jsem dojedl svou snídani a vydal se kolem osmé na letiště.

Po odbavení jsem šel čekat na letadlo, do kterého nás začali pouštět. Seděl jsem s nějakou mladou, celkem pěknou ženskou, která nejspíše neměla žádné tušení kdo jsem, proto jsem byl celkem vklidu.

Po dlouhém, jedenácti hodinovém letu jsem našel taxíka a jel adresu, kterou mi Harry napsal.

Vystoupil jsem z taxíku, hned po té, co jsem zaplatil příjemnému taxikáři.

Jelikož na tomto hotelu byl Harry, bylo jasné že všude kolem budou paparazzi a novináři.

Hned, když se otevřely dveře od auta, slyšel jsem desítky foťáků, které vydávaly zvuky. Myslel jsem ti, že přestanou hned, jak zjistí, že nejsem Harry. Ale právě že naopak. Všichni začali volat mé jméno a já nevěděl, kam se dříve podívat a proto jsem rychle popadl svou tašku a šel dovnitř.

,,Dobrý den, chtěl by jsem věd-"přerušila mě recepční.

,,Dobrý den, pane Tomlinsone. Pan Styles má pokoj číslo 28, úplně nahoře. Ale momentálně tam má návštěvu." Řekla a mě jedině napadlo, že tam má tu mrchu. Počkat, co? Vážně jsem to řekl? Však... Ať si je s kým chce.

,,Děkuji," odpověděl jsem, když mi podávala kartu od pokoje.

Vyjel jsem výtahem nahoru a hledal pokoj s číslem 28.

"26,27,28...Tady to je,"řekl jsem si. Otevřel jsem dveře a myslel jsem si, že mě jebne.

,,Co to kurva, Harry?"

Dveře jsem zase zavřel a šel si sednout na sedačky, které se nacházely na chodbě.

Nějakou chvíli nikdo nevycházel a já si vytáhl telefon, na kterém jsem se připojil na wifi. Otevřel jsem twitter.

'Louis byl viděn u Harryho hotelu v LA'

To je sice hezké, že jsem za necelých deset minut už na internetu, ale co z toho, když ani nejsem tam, kde jsem měl být.

Za chvíli jsem slyšel otevírání dveří.

,,Bylo to hezké, díky, Harry." 

_______

Ahoooj, doufám že se vám líbí:D<3 E.