We meet by accident. - Larry Stylinson CZ [DOKONČENO]

XXIII

Předem vám chci říct, že už teď se roztíkám když jenom myslím nad tím, o čem ta dnešní kapitola bude! :D Původně jsem ji chtěla napsat jako závěrečnou, ale to vůbec, ještě nejsme ani zdaleka u konce! :D Doufám že si ji užijete... A přečtete si mou novou povídku, která je na profilu? O:)

HARRY

Jelikož se Louisovému týmu opravdu dařilo a posouvali se dál a dál, dnes je čekal opravdu důležitý a namáhavý zápas. Pokud tohle vyhrajou tak budou jeden z nejlepších týmů v Anglii.

Dnešní den bude opravdu velký a nejen pro něj, ale i pro mě. Chystám se totiž nám obou změnit život.

Celý tým věděl, co se chystám udělat a všichni s tím souhlasili, že Louisovi se to bude určitě líbit a dost mi s tím pomohli. Sám bych to totiž nedokázal. 

Nemohl jsem se dočkat jeho reakce.

LOUIS

Dnešek byl neuvěřitelně chaotický, všichni běhali z jednoho místa na druhé, samotný Harry který většinou čeká a sedí na místě lítal po celém areálu s tím, že si musí 'něco' zařídit. Normálně bych to řešil, ale dnešek  byl moc namáhavý  a proto jsem to neřešil.

Museli jsme se rychle převléct, udělat nějaké fotky, pak rychle na nástup a začít zápas. Celkově mě štvalo, že jsem skoro celou dobu neviděl Harolda, furt někde lítal, dokonce jsem se dozvěděl že bude chtít něco na začátku říct, no necháme se překvapit.

Má mysl začala zápasit s nervozitou, jelikož dnes byl tak důležitý den, že jsem ani nic nejedl a bojím se všeho. Tohle je naše jedinečná šance být někým lepším! 

Přišli jsme na hřiště, pozdravili se a teď přicházel ten moment, kdy chtěl něco Harold říct. Všichni věděli, že on tady dneska bude a myslím si, že přilákal i více lidí.

,,Dobrý podvečer, mé jméno je Harry Styles, ale to už většina z vás ví. Dnešní den bude pro mě speciální. Tedy, ne jen pro mě ale i pro někoho jiného, tedy doufám. Prosím vás, aby jste vydrželi až do konce a počkali na to, co se stane pak. Děkuji vám a užijte si dnešní večer." Promluvil Harry a všichni kolem mě si začali šeptat a různě se hihňat. Proč ne já? Proč o ničem nevím? 

Momentálně jsem to neřešil a soustředil se na hlavní úkol - vyhrát dnešní zápas.

---

Zbývaly nějaké dvě minuty a pořád to bylo nula nula. Opravdu jsem už nevěděl, co udělat proto aby jsme dali gól. Byl to sakra těžký soupeř.

Mé plíce nestíhaly, můj dech byl zběsilý, ale ve mě bylo tolik adrenalinu když jsem v posledních deseti sekundách převzal míč a rozběhl se co nejrychleji a nejobratněji k bráně soupeře. 

Obklíčil jsem každého, kdo mi vlezl do cesty a jediný úkol byl kopnout ten podělaný míč do jejich brány. 

Arénou se rozezněl křik všech našich fanoušků, když jsem v poslední sekundě dal gól. 

Já to dokázal. Já nás posunul dál. 

Celý tým se na mě sesunul a my skončili šťastní na zemi.

---

Přicházela ta chvíle, kdy jsme měli dostat pohár. Já jsem nemohl být šťastnějším mužem. Tohle byl jeden  z mých životních cílů! 

Ale počkat, ještě Harry něco chtěl. 

,,Hej lidi, nechtěl něco Harry?" zeptal jsem se svých spoluhráčů a jejich odpověď zněla něco jako 'počkej, za chvíli to tady bude'.

Komentátor naší hry nás požádal, aby jsme si stoupli do řady do středu hřiště a já uprostřed. Začínal jsem být čím dál tím víc nervóznější a vůbec jsem nečekal, co se děje. 

V ten moment, když jsme udělali to, co po nás chtěli, se objevil Harry a stoupl si před nás. Všichni lidi, fanoušci a hráči začali vřískat a tleskat. Proč jsem měl ten pocit, že mi něco uniká?

,,Děkuju všem, že jste počkali až do tohoto okamžiku. Samozřejmě gratuluji, vám všem," poukázal na mě a můj tým, ,,ale to není ještě vše. Předemnou stojí muž, kterého z celého srdce miluji a nikdy bych na něj nedal dopustit. Jak jistě všichni víte, jsme spolu a proto chci náš vztah posunout o kousek, tedy velký kousek dál."

COŽE?

Harry poklekl a mě došlo, co chce udělat.

,,Louisi Williame Tomlinsone, vezmeš si mě?"