HARRY
Už jsem ani nevnímal, když mi telefon cinknul. Byl jsem si 100% jistý, že to není Louis. Že to je nějaký můj kamarád či kamarádka, kteří mi chtějí vynadat a nebo někdo z rodiny zajímající se o můj stav. Zkrátka a jednoduše, nevnímal jsem nic spojeného s telefonem.
Měl jsem toho opravdu dost, moje myšlenky mě zabíjely zaživa a vlastně všechno okolo mě dělalo to samé. Jediné co by mi pomohlo by byl Louis... A nebo flaška alkoholu. Zašel jsem se podívat do lednice a jediné co tam bylo, tak bylo víno, které jsem zrovna moc v oblibě neměl, ale tak nic jiného tady nebylo. S flaškou jsem se vydal zpět na svůj gauč, kde jsem sebou prostě hodil a začal do sebe lít víno. Na telefon jsem prostě sral a s poloprázdnou flaškou v ruce usl.
LOUIS
Na druhý den ráno jsem se probudil s pravděpodobně lepší náladou, nejspíše to způsobila ta SMS. Sice jsem si nebyl jistý, jestli opravdu přiletí nebo ne, ale nechtěl jsem se tím teď zabývat. Tak nějak jsem totiž pořád věřil, že to všechno nechce zahodit a ví, že jsem schopný mu odpustit a proto přiletí. Myšlenka toho, že by to tak nemělo být byla schovaná někde hodně daleko.
Rozhodl jsem se, že se celý den budu věnovat May a Emily, protože momentálně je to to jediné, co mi zbylo a navíc mám potřebu se jim věnovat, protože se celou dobu o mě staraly a dávaly mi lásku. Ale nechtěl jsem odcházet na nějakou delší dobu pryč z domu, protože co kdyby jen... Se Harry rozhodl přiletět. A tak jsme se rozhodli, že si zapneme televizi a pustíme si nějaký film. Jenže Emily se rozhodla, že pokud chceme film, tak to musí být pohádka a že na tom bezpodmínečně trvá. Ano, naučila se tohle slovo a teď ho pořád používá.
Ikdyž jsme teda zapli Ledové království, které jsme všichni viděli už tak desetkrát, se Emily rozhodla si jít hrát s hračkami a nás nechala se koukat na co chceme. Tak jsme si pustili Love, Simon.
Mezitím nám přišla pizza a spousta dalšího jídla a pití. Celý den utíkal hrozně rychle a už při konci 4 filmu, Red Sparrow, jsem ztrácel naději že Harry přiletí. Přeci jen, není to tak daleko, aby mu to trvalo až tak dlouho. Začal jsem panikařit, ale zatím jenom v mojí hlavě. Dám mu čas do večera a pokud se ani potom neobjeví, ztratím naději.
HARRY
Probudil jsem se až ráno, všude okolo mě byl hrozný nepořádek, ale to mě zrovna nějak nezajímalo. Rozhodl jsem se, že zkontroluju svůj telefon, ne protože by jsem chtěl, ale protože mě zajímalo, jestli není někde něco nového o Louisovi.
Vzápětí jsem seděl s vytřeštěnýma očima a koukal do telefonu, jako kdyby se stal zázrak... Ale vlastně, on se stal! Louis mi napsal! Poslal mi adresu. Je v Irsku, proč jsem si celou dobu myslel, že odletěl někde do US?
Hned jsem najel na internet a koupil si letenku, jenže letadlo do Irska letělo až k večeru, přesněji v 17:10. V Dublinu jsem měl být nějak kolem 18:30, jenže letadlo určitě bude mít zpoždění. Od letiště cesta na adresu trvala přibližně půl hodiny, takže jsem počítal, že do 19:30 tam budu... Doufal jsem v to.
Právě bylo něco okolo 13 hodiny. Takže ne, nevstal jsem ráno... Ale spíš odpoledne. Zašel jsem ze sebe udělat člověka, protože po těch pár dnech mi narostly vousy a pár dnů jsem se i nesprchoval...
Když jsem už konečně vypadal jako člověk, oblékl jsem se a najedl, aby se neřeklo...Celou dobu jsem totiž skoro nic nejedl.
Už sedím v letadle a koukám ven z okýnka, nevím jak jinak se na tu hodinu a půl zabavit. Byla tady strašná nuda, protože jsem letěl economy class... Připadalo mi, jako kdybych letěl už tak deset hodin minimálně!
LOUIS
Za chvíli bude osm hodin večer... A Harry nikde. Což znamená, že se na mě prostě vykašlal! Nechce mě, a radši se rozhodl být s Tomem! Jo, jak chce. Emily už nikdy neuvidí!
Zrovna jsem koupal malou, když se otevřely dveře do koupelny.
,,May, podej mi prosím ten ručník," řekl jsem ale neotáčel se. Do ruky mi přistál ručník a já vytáhl malou z vany.
,,TATI!" rozkřikla se Emily a utekla mi. Díval jsem se směrem kam běžela a najednou... Stál tam. Byl to on. Opravdu přiletěl! Padl jsem mu do náruče a vyl nesmírně šťastný!
MAY
Nejenom já, ale i Louis jsme dali Harrymu poslední šanci... A on se rozhodl ji přijmout. Byla jsem ráda, že se nakonec ukázal, protože mi bylo jasné že by to Louis jen tak nezvládl a celou dobu šlo na něm poznat, že mu chybí.
Byl na ně krásný pohled. Opět seděli všichni tři pospolu a byli šťastní...
POHLED TŘETÍ OSOBY
I tento příběh má dobrý konec... Harry a Louis se udobřili, opět jsou spolu a klape jim to tak, jak má. Do roka si adoptovali další dítě, chlapečka, Chrise. Byl to malý, modrooký chlapec s hnědými vlásky a byl plný energie. Díky tomu, že byl pouze o 2 roky mladší jak Emily, tak si spolu pořád hráli a hodně si rozuměli. Tím pádem, Harry a Louis na sebe měli více času a byli tak spokojenější...
____
TAAAK! Jeden další obrovský příběh je za námi. Moc bych vám chtěla poděkovat, že jste ho četli a dotáhli to až do konce. Toto je moje druhá nejznámější povídka a jsem si vědoma toho, že se mi už nikdy nepovede takhle velkého projektu. Každopádně, jsem vám všem vděčná! Psaní této povídky byla pro mě radost a zábava a doufám, že vy jste to měli stejně! ♥ Takových lidí, co to četlo... Těžko se tomu věří :(
Ještě jednou, děkuju vám všem a pokud se vám moje tvorba líbí - na mém profilu najdete další Larryovky a za každý odběr budu moc ráda! ♥
DĚKUJU!
42,5K přečtení, 4,7K hvězdiček a nejlepší umístění #20 ve FF ♥
btw. Pokud chcete, přidejte si mě na snapchatu (pošlu vám ho do zpráv) a přidám vás do skupiny, kde posílám informace o příbězích ♥
E. ♥
ČTEŠ
We meet by accident. - Larry Stylinson CZ [DOKONČENO]
FanfictionLouis Tomlinson, 23 letý fotbalista, který hraje za svůj úspěšný a slavný tým v Doncasteru. Harry Styles, 21 letý model, známý po celém světě. Že by je náhoda přivedla k sobě? 24.5. #153 FF 28.5. #132 FF 29.5. #128 FF 30.5. #108 FF 31.5. #107 FF ...