Móda podle Wattpadu

5) Módní doplňky 2

{Covery, první dojmy a anotace}

Nazdárek, tak jsem opět tady. Moc se omlouvám, že kapitola dlouho nebyla.

Ze začátku se totiž v mém spisovatelském životě stal jeden zlom, který mou tvorbu obrátil úplně naruby - zatímco jsem ještě nedávno v nějakém svém příběhu napsala scénu s týráním postav a dokázala z toho probrečet i skoro dva týdny v kuse, teď jdu v tomhle ještě více do hloubky, protože mé znovuzrozené a převtělené ego si prostě žádá přídavek, koňské řízečky i krvavé šampaňské, tak mu v tomhle moc ráda vyhovím.

Dále se mi ozval zabiják jménem škola, samé zkoušky, jejichž výsledek často rozhodoval o mém osudu. Naštěstí už to mám skoro za sebou.

Nakonec jsem jednu ze svých knih stihla dovést až ke zdárnému konci, takže mi teď ve vydávání Módy nebrání skoro nic.

I vaše motivační zprávy mi moc v tomhle pomohly, díky nim si v psaní více věřím.

Ale už dost omluv a děkovaček. Není čas ztrácet čas, tak půjdeme rovnou na věc.

~

Napřed bych chtěla probrat covery, které jsem slibovala pomalu už od předmluvy a stále se k tomu neměla. Pořád jsem si říkala, že to asi nebude mít význam, když na tohle má každý svůj způsob.

Jenže jsem si poslední dobou uvědomila, že velká spousta čtenářů a kritiků si aspoň trochu hraje na módní policii - soudí knihu podle coveru. Tak proč takové téma nezahrnout i do Módy podle Wattpadu?

V každém případě jde o rovnováhu obrázku, barev a fontu textu na název díla a jméno autora. Všechno musí být v souladu, co nejvíce souviset s příběhem i jeho žánrem.

Například na horor se nehodí fotografie růžového jednorožce polykajícího duhu, pastelové barvy a příliš zdobné písmo. Já vím, tenhle příklad je až moc ulítlý, ale lepší mě prostě nenapadl. Však víte, jak to myslím. :D

Navíc musí být podklad na obálku dobře oříznutý, aby se nerozmazával ani nedělal jinou neplechu. Doporučený poměr stran použitého obrázku je 2:3, v některých příručkách se můžete dozvědět i přesné míry. Jenže já mám tak trochu špatnou paměť na čísla, takže si bohatě vystačím s „dvojkou ku trojce“.

Poté už následuje jen editace. Existuje mnoho různých způsobů, já osobně ořezávám ve Wattpad Covers, ale ten zbytek raději dávám do rukou Blend Collage, Vintage Photo Editoru, Pixlru nebo nějakému podobnému grafickému programu, záleží, co od své obálky očekávám, protože si zkrátka každá žádá trochu jinou péči. :3

Když je ale nouze nejvyšší, k službě se můžou přihlásit obětaví lidé, kteří se tímto zabývají a rádi vám v tomhle vyjdou vstříc.

Jakmile si však člověk něco vytvoří sám, tak k tomu má všeobecně bližší vztah, než kdyby si obrázek ke své knize nechal objednat.

Navíc se u „módních návrhářů“ mohou objevit jisté požadavky, jež je nutno respektovat. Jedním z nejčastějších je třeba zmínění autora coveru třeba v anotaci či si vyrobenou obálku musíte aspoň nějakou dobu na svém díle nechat.

Já jsem si nechávala objednat obrázek jen jednou, a to ve stavu jakéhosi zoufalství, když jsem zkusila všechno možné i nemožné, ale se svým výsledkem jsem nebyla spokojena, tak jsem se svěřila do cizí péče a dosud trpělivě, natěšeně, prostě plná nejrůznějších, hlavně pozitivních, emocí čekám na její výsledek. Snad mi tohle bude stát za to, nerada bych čekala ve „frontě na banány“ zbytečně. Ne, dělám si legraci. :D

~

Mimochodem, když jsme ještě u těch coverů, doporučuji, jakmile někdy dostanete tu příležitost, která je na Wattpadu velice vzácná, si nechat udělat tak zvaný první dojem. Zatím vím jen o jedné autorce, co jsem svěřila do rukou jedno ze svých novějších děl.

Nejen, že mi dala cenná doporučení k obálkové grafice, ale poradila mi i s anotací, výběrem značek k mé knize, řazením díla do správného žánru a „rozběhem“ prvních tří kapitol. Jsem jí za to moc vděčná. Ráda bych vám tuhle moc milou osůbku zmínila, ale protože mé spisovatelské srdce je zásadně proti tomu, tak jeho názor budu respektovat. :3

~

Vím, že mé povídání občas stojí za starou Blažkovou, i když mám motivaci na psaní jak po vypití deseti plechovek Red Bullu, ovšem už se vrhneme na o dost šťavnatější pochoutku, a to knižní anotace.

Je to takový ten úvodní „předkec“ k vaší knize neboli, podle slov naší paní profesorky na jeden předmět o psaní, stručné shrnutí obsahu nějakého díla, jehož cílem není hodnotit, ale pouze informovat.

Bohužel se jedná o něco, co člověk spatří společně s coverem jako první, než se plně rozhodne, zda si daný příběh přečíst či nikoliv.

Takže když se čtenář podívá na anotaci plnou pravopisných i stylistických chyb, vytvoří si nějaký úsudek o knize jako celku a „jde radši o dům dál“.

Navíc je důležitá i forma popisu. Je příliš krátký a nicneříkající? Nebo naopak až moc dlouhý, nezáživný, že by se z něj dal vytvořit i prolog? Zahalen nejrůznějšími otázkami vytvařející mlhu tak hustou, jež by se dala krájet třeba kuchyňským nožem? Stačí jedna odpověď a už víte, jak celý příběh skončí?

No, vymýšlení krátkého souhrnu vašeho textu je zkrátka takovým menším detektivním případem. Já se třeba momentálně věnuji popisu k jedné své plánované knize.

Vymyslela jsem asi tři verze, všechny šly takříkajíc do háje, protože to bych ani nebyla já, kdybych neměla u vlastních děl aspoň něco prokletého. A doteď jsem hádanku jménem Anotace vůbec nevyřešila.

Taky s tímhle bojujete tak, jako já?

~

Moc dobře si uvědomuji, že tahle kapitola byla taková „kecací“, ale já se prostě potřebovala vyzpovídat ze svého spisovatelského hříchu, až mi z mého povídání zbyla jen vypsaná fixa, když už jste po mě zřejmě vyhlásili pátrání a pak mě málem prohlásili za mrtvou, když vám nikdo nedal žádnou informaci o mé (ne)přítomnosti.

Snad sem nyní budu opět přispívat častěji, pokud konstelace hvězd příštích věků bude nadmíru příznivá.

Každopádně následuje část, kterou vám možná udělám radost, jelikož se tam budou dít dost divně věci. Třeba spojování zdánlivě neslučitelných prvků v příbězích. Tak co, těšíte se? :3