Móda podle Wattpadu

7) Deník Zuřivé spisovatelky 1

{Nezdravé idoly}

Název tenhle kapitoly vlastně vznikl v souvislosti s trendem se přiblížit postavám nejen z módních časopisů. Řekla jsem si, že by se o „nezdravých idolech“ mělo mluvit i na Wattpadu. Samozřejmě, že v analogii se psaním.

Moc se omlouvám za dnešní upřímnou kapitolu, nejspíš jsem měla dát varování už do předmluvy, když jsem tam psala o jistém druhu humoru, který nemusí sedět každému. Jenže co s tím nadělám ... Každopádně četba této části je na vlastní riziko!

Hrozí totiž nebezpečí spolknutí faktů pálících na jazyku i v hrdle, protože zatímco předchozí kapitoly byly nedosmaženým řízkem od zuřivého ega nebo naopak zeleninovým salátem připraveným z mé spisovatelské lásky ke čtenářům, zde místo na pověstném stříbrném podnosu získá chilli con carne. A to je hodně kořeněné mexické jídlo, tak bacha na něj! Dokonce jsem na něj jednou měla hroznou chuť, ale bála jsem se té ostré chuti, o níž jsem jednou slyšela zpívat i Vysokoškolský umělecký soubor, tak jsem raději poslala jednu ze svých postav, Feliciu z Přátelského pouta, aby ho okusila za mě. Ta tenhle pokrm dokonce musela zapíjet colou, aby se z té výrazné chuti div neudávila.

Stalo se mi totiž něco, co ovlivnilo pohled na mou tvorbu snad více, než dramaturgický kroužek.

~

Já to mám na Wattpadu vždycky hozené tak, že se musím inspirovat alespoň jednou knihou, abych měla své nápady aspoň trochu ucelené. Jednou to bylo dílo o andělech a démonech, pak nějaký příběh psaný ve stylu japonských anime seriálů, ... Myslím si, že přebírání nápadů „cizích autorů“ je celkem v pořádku, pokud se nejedná o kopírování a inspirativní kniha dává dostatečně velký prostor pro vlastní kreativitu.

Bohužel mi po nějaké době nestačily samotné příběhy. Začala jsem sledovat určité autory a zajímat se o jejich tvorbu. Zatím to ale bylo na úrovni čiré zvědavosti.

Pak jsem začala mít hrozné nutkání mít každičkou svou knihu v aspoň jedné recenzi. Přicházely různé rady a já se samozřejmě snažila se kritikům aspoň trochu zavděčit. V té době jsem už přemýšlela, že bych některé své příběhy úplně překopala a začala zase od nuly. Takhle jsem to třeba měla hozené u Magic Girl a V jiném těle. Musím ale říci, že s novými verzemi jsem mnohem spokojenější, než s těmi původními.

A najednou, stalo se to poměrně nedávno, jsem náhle dostala nutkání si v hlavě psát seznam svých nejoblíbenějších autorů. A ty jsem pak podporovala svými hlasy a komentáři, ale i soukromými zprávami.

Tou dobou jsem už dokončovala editaci Magic Girl a obdržela až nezdravě upřímnou recenzi na Tajemství staré školy. Samozřejmě se mi nechtělo předělávat svou prvotinu, ke které se váže poměrně velký kus mé spisovatelské historie, tak jsem si řekla, že opravdu musím na sobě zapracovat a svým čtenářům a kritikům udělám radost, když se v nové knize zaměřím na psychologii postav a napíši žánr, který je pravým opakem mé občas citlivé povahy. Nechala jsem se přitom ovlivnit jistými autory a knihami, abych nezněla příliš egoisticky, což mně u starší tvorby bylo celkem hodně vytýkáno.

A co se nestalo - ze své přelomové knihy jsem někdy neměla vůbec žádné potěšení, protože jsem z ní vůbec necítila samu sebe, jak jsem se snažila zavděčit svým fanouškům, kteří už netrpělivě čekali na příběh, u nějž by jim ztuhla krev v žilách. Kde by láska k lidem a zvířatům byla často nahrazována krví a násilím. Snažila jsem se totiž za každou cenu o autentičnost prostředí a využívání typických westernových scén. Dokonce jsem si ke Křišťálovému srdci zjišťovala snad mnohem více informací než u historického románu jménem Stepsisters, přitom by to mělo být spíše naopak. A občas jsem se dokonce ptala v duchu, kdy už do knihy dám konečně „to svoje“, jak s oblibou nazývám různé prvky typické pro mé starší knihy jako tajemno, zmrtvýchvstání a tak dále.

Hm, tahle kapitola byla trošku kratší, ale doufám, že jsem aspoň trochu pomohla, i když zrovna tady se o tom dá silně pochybovat. Člověk může mít nějaký vzor, ale neměl by mu propadnout a snažit se ho za každou cenu napodobit. Jinak potom už ztratí svobodu a vlastní jiskru, nebo jak to nazvat.

~

A protože se mi líbí, když mám všechno „nalajnované“  a do puntíku promyšlené, což se občas mým čtenářům nelíbí, tak příště budou zase Alternativní styly. Dala jsem si slib, že u „druhých dílů“ budu vycházet z hodin dramaturgie, jak jsem slíbila ...

PS: Móda podle Wattpadu bude vycházet dost nepravidelně vzhledem k mému problému s nadbytečným množstvím nápadů a neschopností je správně zpracovat. Navíc bude hodně záležet i na tom, která z kategorií mých rad bude zrovna na řadě a jakou budu mít při psaní motivaci. ;)