Móda podle Wattpadu

7) Deník Zuřivé spisovatelky 4 + autorčiny archivní záběry

{Máme rádi zvířata}

Už před nějakou dobou jsem přemýšlela, o čem psát další kapitoly Módy podle Wattpadu. Tato rozhodně nebyla výjimkou, plánovala jsem ji již před nějakou dobou, ovšem teď mi přijde její napsání jaksi příhodnější – považuji se totiž za velkou milovnici zvířat. Leč dlouhý čas se za to styděla, maximálně projevila jakousi vášeň ke „koňským“ příběhům, nebo případně přidala pobíhajícího psa či cokoliv jiného. Většinou však alespoň několik mých zvířat postihl tragický osud, například jejich krvavé zabití temnými silami či nepřítelem němých tváří.

Před nedávnem jsem si však uvědomila, že v jednom příběhu měl kůň jedné z hlavních postav zemřít rukou jedné temné paní, která toho nebohého koníka jaksi ukradla. Jenže se v ní něco pohnulo, tak to asi vypadá na jeho propuštění na svobodu. Já sice udělala jiné gesto, a to, že jsem se ke své lásce ke zvířatům oficiáně přiznala, ale mohla bych mu přiřknout stejnou váhu.

Možná si říkáte, proč něco pro vás tak samozřejmého vůbec řeším. Povyprávím vám tedy příběh Dívka z jiného světa psaný roku 2011 na mých eStrankách (nechala jsem si je zrušit, protože na ně už nepřidávala, takže jsem si řekla – k čemu je mít? Na co mi budou?). Bohužel měla takový zlozvyk, že, jakmile mě nějaký můj zveřejněný výtvor omrzel, šel hned pryč bez archivace či něčeho takového.

Tato sedmikapitolovka totiž výrazně ovlivnila můj přístup k psaní, také mnoho z jejích prvků přežilo v určitých podobách do dnešních dob. Mezi další důvody, proč vám chci její děj povyprávět, patří i ten, že jsem díky němu byla odsuzována za svou lásku ke zvířátkům, ale nejen k nim, což čtenářky považovaly za dětinskou vlastnost. A taky – tolik zpěvů jste na mou Dívenku slyšeli, že už s ní někam musím jít, tak jdu sem. :DDD

Jelikož originál pochází z roku 2011 a po ruce jej tudíž už dávno nemám, se jej snažím nějak zrekonstruovat, bude působit staře, ale zároveň mít punc mé novější tvorby; zároveň přidávám svůj autorský komentář i poznámky:

V Rosenii, světě za obláčkem páry, mimo ten náš, žila jedna princeznička, která se jmenovala Tina.

Ovšem na rozdíl od mnoha jiných princezniček nežila na zámku ani šlechtickém sídle – bohatě jí stačila vila s velkou zahradou. Navíc se ani jako šlechtična moc nechovala, maximálně tak očarovala srdce několika kavalírů rychle po sobě – neležela totiž v peřinkách ani nechodila na plesy. Zato se starala o nemocná a opuštěná zvířátka, kterým ve svém obydlí ráda poskytla útulek.