Móda podle Wattpadu

2) Retro inspirace 4

{Na záporné vlně}

Jestli mě znáte též z příběhové tvorby, tak určitě víte, že bez pořádných záporáků jaksi nedokážu existovat. A čím větší zlouny stvořím, tím mám z nich více radosti.

Také jako čtenář miluji aspoň trochu negativní postavy - kolikrát já tleskala nějakému pánu zla, nebo ho v duchu přesvědčovala, aby už konečně klaďasovi připravil nějakou nezapomenutelnou, pomalou, hódně (dlouhé „o" jsem tu napsala zcela úmyslně) krvavou, krutou i bolestivou smrt.

„Týnuš, ty sadisto!" kárá múzička hledící mně přes rameno na jisté elektronické zařízení. „Úplně vidím, kterak se v tom vyžíváš skoro až masochisticky."

„A nevzpomínáš si, jak jsme tuhle spolu psaly báseň Spalovačka mrtvol?" reaguji. „Ještě teď pamatuji na tuhle sloku - ,Je sadistkou, když slastně týrá. Je masochistkou, když si to užívá.' Přesně takhle by se daly shrnout mé pocity při psaní i sledování většiny záporných postav."

„Ale stejně mně nic takového k tobě nesedí. V reálu lituješ každého zvířátka, človíčka, uplakané srdíčko se dožaduje pohlazení hedvábným šátečkem, jakmile se podívá na zprávy, čte si internetové noviny a někde se stane něco tragického."

„Jenže do příběhu můžeš vložit všechna nejtajnější přání, vypsat ze sebe všechen vztek, psát o krvavých reáliích, třeba prostředí, kde žiješ."

Teprve poté, co jsem vysvětlila, jak mohou vznikat například detektivky, horory, paranormální romance, vše pochopila.

Ještě k tomu se své společnici zmíním o tom, jakým způsobem rozvíjím v hlavě nejrůznější, byť imaginární, kriminální zápletky, při sledování Komisaře Rexe či jiného seriálu podobného ražení. Tyto pořady samozřejmě bez padouchů s jistou motivací nemohou mít napínavý děj.

Múzička trpělivě poslouchá, když jí vyprávím o knihách, v nichž se krví ani zloduchy nešetří. Tyhle příběhy zkrátka zbožňuji. A jakmile se jejich dějem proběhne zločinec, sadistický vrah, kdokoliv takového formátu, tak spokojeně pomlaskávám.

Navíc mi podnět k této kapitole daly nejen některé psací příručky tady na Wattpadu, ale také dva články z Triumvirátu - literárního serveru se zajímavými příspěvky o tvůrčím psaní, kam ráda chodím už několik let.

Dost však bylo úvodních „předkeců", jdeme rovnou na věc.

~

• Charakteristika záporáka

Měl černý šat, havraní vlasy, obličej samou jizvu, příliš o sebe nedbal. Zato mocí oplýval, až by mu sílu každý záviděl. Před obětí přivázanou k židli, s roubíkem v ústech vedl téměř nekonečný monolog o společném osudu se svým rukojmím, plánu na zničení světa. Nežli však hrdina stačil vstřebat tu salvu informací z úst jeho antagonisty, už v uších slyšel ďábelský smích protínající ticho v temné kobce.

Nyní, po dopsání předchozího odstavce, nabývám pocitu, jako kdybych teď na imaginárního padoucha spotřebovala snad všechna klišé, co znám, od vzhledu po dlouhatánský „ničitelský" proslov i poťouchlý záchvěv záporákovy radosti.

Dřív jsem tady, vlastně kdysi dávno, psala o hrdinech plných odstínů šedi. Také váš záporák, přestože může obsahovat spoustu negativních vlastností, by mohl mít aspoň nějaké pozitivum. Nebo radostnou libůstku či slabůstku.

Třeba miluje víno. Ctí určité morální zásady, protože pochází z vyšší společenské vrstvy. Vede si deníček. Zbožňuje sladkosti. Je velký jedlík. Má fobii z hadů anebo pavouků. Není tak silný, jak si myslí. Pečuje o zevnějšek. Chová zvířátko a jemu dopřává luxus přímo nadstandardní. Sbírá umělecká díla, modely starých parních lokomotiv. Dříve byl počestným občanem, dokud na něj anebo rodinu někdo nevztáhl ruku. Prostě opravdu cokoliv.