{Nápady, inspirace a symboly}
Jak už to u mě bývá zvykem téměř zažitým, rozhodla jsem se tohle téma zpracovat originálně a s jistou zuřivostí ve svých očích. Samozřejmě jsem se do této kapitoly tak vžila, že ji zřejmě budu psát čistě ze svého pohledu.
Nebudu zde vyprávět o tom, že se dá inspirace nalézt třeba při podzimní procházce parkem nebo v knihovně při čtení něčeho zajímavého.
A o kopírování příběhů už vůbec ne, protože toho je plný internet i Wattpad.
~
Zatímco někteří spisovatelé vidí svá díla jako barvy nebo obrazy, já zase příběhy vnímám jako symboly.
Protože však četba jde s psaním ruku v ruce, samozřejmě se nedá tištěným, ale i elektronickým, knihám úplně vyhnout.
Zde se ale názory autorů různých příruček liší. Jedni radí číst jen oblíbené autory a žánry, druzí zase doporučují vyhledávat „od každého něco“.
Já třeba využívám oba pohledy na věc, literaturu střídám podle nálady i toho, jak se mi to zrovna hodí. I když v současné době je tohle u mě fakt těžké říci, když mi právě teď na stole leží odborná literatura, kterou musím číst do školy.
Ale dalo by se říci, že co z těch bichlí vstřebám, určitým způsobem využívám ve svých příbězích, třeba poznatky o historické módě.
Také se dají spolehlivě využívat „šuplíkové nápady“ z psacích začátků.
A to hned několika způsoby: napíší se do knihy a doplní poznámkami staršího spisovatelského ega, stanou se součástí nějakého příběhu, s nímž splynou, nebo se z nich může stát jakýsi „upgrade“, neboli vylepšená verze.
Ale já jsem chtěla mluvit o kombinování různých symbolů, že ano? Tak dobře ...
~
K tomuto nápadu mě přivedla jedna zahraniční autorka, jejíž práci překládám (naleznete ji na mém profilu pod názvem My Arranged Love Story), která se vyjadřuje o tom, že když se smísí láska, důvěra a minulost, může to hlavní zápletku ovlivnit dost nečekaným způsobem a posunout ji dále.
Rozhodla jsem se hlavní téma této kapitoly ukázat na několika svých příbězích, protože k tomuhle ani snad žádná obecná rada neexistuje.
Vzala bych tedy dvě knihy, které mají některé prvky dost podobné, ale odehrávají se v jiném prostředí i době. Navíc jedna je starší, ta druhá o dost novější.
Bacha, následující odstavce budou obsahovat spoilery ...
V mém nejstarším díle by čtenář nalezl starou školu, historické fotografie, telepatické mluvení se zvířaty, černou magii, hrdiny, veterinářku, trenéra, vlkodlaky, převtělence, čínskou restauraci, duhové jednorožce, detektivní zápletku, přízraky z hlubin temnot ...
Prostě až moc prvků v jedné knize. Navíc některé se překrývají a jiné spolu dost okatě soupeří. Bylo to dané hlavně tím, že jsem se příběhem chlubila i svým spolužákům a snažila se tak udělat radost úplně všem. Což ale vůbec nedoporučuji, protože každý je jiný a má i jiný vkus na příběhy!
Druhé dílo, jehož bych ráda tady analyzovala, využívá tajemno, reinkarnaci a stříbrného koně s černou hřívou, stejně jako předchozí příklad. Ovšem tady jsem vše zasadila do realistického prostředí.
Navíc jsem podle jednoho matematického vzorečku, který jsem nalezla u jednoho zahraničního spisovatele, vybrala tři symboly ze svých oblíbených knih, a na nich příběh postavila.
U mě to třeba byly určité druhy amuletů z encyklopedie kamenů, černovlasá hrdinka z mé oblíbené mexické detektivky a westernové prostředí z jedné knihy na Wattpadu. Pak jsem do toho vložila vlastní nápady a energii a postavila je nad všechny vymyšlené a „nalezené“ návrhy na příběh. A vzniklo něco, co mne doteď neustále překvapuje ...
~
Podobně se dá pracovat i s charaktery postav. Stalo se mi, že jsem četla jednu hodně emotivní knihu, název už si bohužel nepamatuji, a tam jsem si oblíbila dvě osoby různých povah. Napadlo mě tedy všechno sloučit dohromady a hrdinovi tak vdechnout život. Takže mám třeba jednoho člověka, který je někdy odvážný, až to bolí, a jindy zase přehnaně melancholický. Prostě rozdvojená osobnost jako Brno ...
~
Ale zase tady platí, že spisovatel by měl kombinovat s rozvahou. Třeba arabská princezna v Mexiku vypadá jako pěst na oko, tedy jestli pro svou existenci nemá nějaký zvlášť závažný důvod, který lze logicky vysvětlit srdcem i rozumem.
A mimochodem, v jedné písničce se zpívá: „Jednou je málo, desetkrát moc. Pětkrát to stačí za celou noc ...“ V řeči Wattpadu by to vypadalo asi takto: Jeden nápad nestačí, ale deset už je hodně. Ovšem pět vypadá jako zlatá střední cesta ...
Ale i tady záleží na autorovi samotném, jak se s daným problémem popere, protože se i v módě dá kombinovat možné i nemožné. Jenže výsledek literární tvorby, stejně jako v oblékání, pak musí být dostatečně střízlivý, aby čtenáře zbytečně nepodváděl.
~
Příště, a to nejen v prvním díle Deníku Zuřivé spisovatelky, ale i v dalších částech, bych příručku osvěžila zkušenostmi z předmětu Dramaturgie a produkce kulturního pořadu, protože tady s mými kamarády pracuji na společných příbězích.
A třeba jedna z kapitol, co bych v nejbližší době vydala, by se jmenovala „Nezdravé idoly“. Takže se rozhodně fanoušci Módy podle Wattpadu mají na co těšit ...
ČTEŠ
Móda podle Wattpadu
Não FicçãoŘíká se, že šaty dělají člověka. Ale na Wattpadu se posuzuje člověk podle svých knih. A co takhle spojit módní trendy a tvůrčí psaní do jedné příručky? Takhle to zní skoro jako oxymorón, ale i spisovatelé se řídí podle určité módy, není-liž pravda? ...