Móda podle Wattpadu

6) Chvilka na experimenty 4

{Tvorba světa}

Vždy, když si vzpomenu na svou Módu podle Wattpadu, zmocňují se mě velice zneklidňující pocity, teda poslední dobou určitě ano. To, že se mi v ní mezitím o dost změnil styl psaní i názory na to či ono, je podle mě velice pochopitelné – vždyť ji píši již od listopadu 2016. Vždyť posun na sobě vidím i na půl roku starých kapitolách k jednomu svému příběhu.

Ovšem ty skličující emoce pociťuji zejména z důvodu, jaké jsem tu kolikrát radila nesmysly, byla ve svých tipech nestálá, navíc jsem z nějakého důvodu příručku začala psát a pravidelně vydávala v době, kdy jsem to neměla v hlavě moc v pořádku – v tomhle období jsem se třeba ráno vzbudila, nevěděla, čí jsem, potom stála v koupelně u zrcadla, místo sebe viděla stíny. Nebo měla pocit, že mi do tvorby neustále někdo zasahuje a chce ve mně vyvolat averzi k psaní, prostě poměrně paranoidní myšlenky. Celý problém však byl o dost komplikovanější, možná o něm víte z mé básnické tvorby nebo když si se mnou píšete, ať už na Wattpadu, e-mailu, Facebooku / Messengeru nebo Discordu. Nebo jste se setkali s jednou jistou postavou, její prototyp se prohání třeba stránkami Divoké svobody, reprezentující téměř všechny mé tehdejší psychické potíže.

Upřímně, nechápu, jak jsem v takovém stavu vůbec mohla tvořit psací příručkovou knihu. Naštěstí mne ale počáteční kapitoly s nejnejasnější formulací podařilo přepsat (uvedla jsem u nich datum aktualizace i možnost existence jejich předcházející verze). :D Nebo nevím, jak jsem na tu či onu myšlenku dřív vůbec přišla, stávalo se mi, že jsem mluvila a psala jakoby „z cesty“. :( Ovšem, stejně, jakmile si to uvědomím, mám chuť s Módou seknout, ale zároveň v sobě měla jakési odhodlání, že ji nechci příliš dlouho zanedbávám. Počkat – vzpomínáte si na můj pohřební rituál z minulé kapitoly? Pěkně zahrabat pod zem, sbohem, Móděnko, a pak – ne, to nemůžu své knížečce udělat, tak jsem ji zase vyhrabala ze země, znovu postavila na nohy. :D

Takže, jdeme zase na věc, přestože nám to trvalo. :)))

~

Je libo menší světotvořeníčko? Proč ne? Sci-fi, fantasy, dobrodružství, historický román, všechny žánry (nebo skoro všechny) vyžadují vytuněné prostředíčko (nebo aspoň trochu vytuněné). Ale hlavně takové, do kterého byste se dokázali vcítit, ke kterému máte vztah.

Není dobré pracovat se zcela vymyšleným prostředím jen proto, že vám třeba někdo kdysi řekl, ať si město, kde se odehrává děj, celé vymyslíte, než abyste použili reálné, s nímž se ztotožníte o dost lépe než s navrženým fiktivním (vlastní zkušenost). Nebo proto, že spousta lidí kolem vás tvoří nejrůznější světy a vy jste zapřísáhlý realista – těžte tedy z vašich preferencí, vždyť světotvorba se týká i prostředí skutečných! Pokud vám vynalézání moc nejde, můžete si otevřít atlas, vybrat si nějakou část našeho světa, nastudovat si kulturu, přírodní podmínky apod., abyste pak něco z toho dokázali zanést do vašeho textu. Pakliže si dáváte rande s historií, proč ne? Podívejte se na odborné články o životě v dané době, prohlížejte dobové fotografie, případně si z daného období něco přečtěte, abyste tomu dokázali třeba i přizpůsobit styl.

Předem vám říkám, že tvorba světa je celkem alchymie. Nevím, jak pro vás, ale pro mě určitě, protože jsem během svého psaní vyzkoušela spoustu žánrů i postupů, vlastně i teď s poměrně jednotným stylem příběhů používám na každou knihu jiný metr. Nezbývá mi tedy nic jiného, než vám dát pár typů, jak dějiště vašich dobrodružství propracovat:

• Pevné základy
Když stavíte dům, neobejdete se bez pevných základů. To samé platí i o tvorbě světa. Vyberte si prostě záchytný bod, z nějž budete následně vycházet.