Móda podle Wattpadu

5) Módní doplňky 4

{Milý deníčku}

Milý deníčku,

vím, že svou Módu podle Wattpadu už delší dobu zanedbávám, ale, to ti povídám, tvořit amatérskou příručku není jen tak. Vzpomínám si, když jsem Móděnku začala vydávat v listopadu 2016, a některé, vlastně většinu počátečních kapitol, považuji za velké fiasko. Ta forma mého radění, styl psaní, zvolená témata, fuj. Můžu se však pochválit za novou kapču, i za těch pár předchozích, tam já byla k nezastavení.

Jenže také nějaký pátek uvažuji o vsazení svého několikaletého mimča do pouteček, dala bych mu roubíček, zavřela do rakvičky, vykopala hrobeček, nasázela kytičky. Ono psát nějakou knihu skoro celé vysokoškolské studium, stále ji nedokončit, no, tento vzkaz ti rozhodně napíšu, protože zrovna tohle dovede autora přivést až k naprostému šílenství.

Jenže už bohužel musím končit, jelikož se právě chystám jít ke čtenářům.

Teď budu vaše a snad vás humorným tematickým úvodem aspoň trochu pobavila. Ano, dneska vám poradím, jak na diáříček. Nemyslím ten váš, osobní, nýbrž ten spisovatelský.

~

Nadešel čas na dáreček pro vaše postavičky - vždyť Alzák (ten zelený parchant, který by si zasluhoval nějaká ta pouta + roubík, a ten obzvlášť) neustále otravuje v televizi s Vánocemi. Nechcete už po několikáté svým hrdinečkům darovat panenky, hrdinečkám zas revolver (ano, vítejte v genderově převrácených fantaziích level Týnoušek)? Což takhle jim dát deníček?

Fakt se, teda z mé zkušenosti, jedná o jeden ze způsobů, jak čtenáře sblížit s vašimi charaktery. Navíc, když jde o cosi opravdu intimního - zápisky ze soukromého brlohu byste asi těžko někomu ukazovali, jestliže do nich dáváte cokoliv, co je určeno jen vám na nějaké vypisování, zaznamenávání zážitků a pocitů - tímto způsobem vlastně publikum seznamujete s autentickými myšlenkovými pochody dané postavy z vámi psaného příběhu.

Anebo, pokud má určitou formu, prozradí také něco o zájmech pisatele - např. z veršovaných poznámek snadno zjistíte, že takhle zřejmě psal nějaký poeta. Pakliže stejný člověk (ale i klidně robot, mimozemšťan, kdokoliv, třeba kůň, proč ne?) ještě k tomu píše sadistické či zamilované verše, tak z toho můžete leccos vyčíst, proniknout do autorových nejtajnějších hlubin duše.

Deník je zkrátka, či aspoň většinou, jistým osobním dokumentem. Dejte si tedy na něm záležet, abyste prostřednictvím něj zvládli charakterizovat autora. Může vám pomoci, že si dotyčný vlastní zápisky většinou někde schovává - pod postel, do šuplíku, nebo nějak zakamuflážuje do knihovny mezi ostatní knihy, aby se mezi nimi lehce ztratil.

Pokud ho ale nepíše pro sebe, ale pro někoho, nechá jej kupříkladu otevřený na stole k možnému nakouknutí i přečtením někým, kdo se k němu dostane. Už nevím, kolikrát jsem se s takovým přístupem setkala, jenže hodně dávno já měla oblíbenou počítačovou hru, kde na půdě (asi nějakého domu, stavení, prostě v podkroví) ležel starý cestovatelský zápisník promlouvající k hráči, aby si jím listoval, plnil úkoly na jeho stránkách, a dokonce na speciálních deníčkových místech jej mohl doplnit například fotografiemi z herních cest - v té hře se totiž daly používat různé předměty, třeba fotoaparát.

Takže jsem vlastně plynule přešla k jednomu z hlavních bodů, jež byste si při psaní deníku měli ujasnit, a to je účel, k čemu vlastně slouží, proč jste se ho rozhodli do vašeho dílka, jakou v něm zastává funkci.