Móda podle Wattpadu

7) Deník Zuřivé spisovatelky 3

{Psychologie postav}

Sice mě jako psychologa moc neznáte, jenomže i já se leckdy snažím pracovat s něčím, co mi není úplně vlastní, abych aspoň malinko svým hrdinečkům a hrdinečkám vdechla život. Navíc mi seznam třech kladných plus stejného počtu záporných povahových vlastností už mi dávno nestačí.

Nechtějte však vědět, jaké obludnosti se mně při tvorbě charakterů honí hlavou. To místy opouštím ještě relativně něžnou psychologii, načež vstoupím do hlubin psychiatrie, když nad někým imaginárním vznesu diagnózu typu rozštěp osobnosti či bipolární porucha, amnézie, schizofrenie, nebo si povšimnu výrazných, až patologických, sklonů k sadismu. Takže se mi, prosím vás, nedivte, když některým z mých příběhů proběhne nějaký ten psychopat.

Avšak já vám chtěla trochu pomoci s tvorbou vnitřního světa vašich spisovatelských dětiček, ne vás vystrašit k smrti, že ano? Tak dobře.

~

Samozřejmě si někde bokem, nebo nějakým vhodným způsobem přímo v textu, napíšete takové ty vnější znaky jako barvu vlasů, očí, pleti, typ postavy, vady na kráse, styl oblečení atd. Ale co se skrývá uvnitř takového pozlátka?

Nuže, má imaginární sadistická vražedkyně, nepodala byste mi, prosím, skalpel? Mám tady zrovna jednu dívenku připoutanou k pojízdnému lůžku, s kapesníčkem v ústech, shodou náhod svou múzičku, tu bych ráda pitvala. Nebo jí radši obě pohlédneme do hlavy i srdíčka? Tak, mi ji, moje temná paní, přivezte do pedagogicko-psychologické poradny, já si tady kopretinku pěkně vyšetřím a pak vám o ní napíšu zprávičku. Rozvážu všechna pouta, nádherně si přitom popovídám jako stvořitelka s někým stvořeným, nechám děvenku něco nakreslit, třeba se dozvím, co přede mnou jindy tají.

Klidně i vy můžete s vlastními květinkami rozebírat svět jejich dušiček. Hned vám ukážu, jak na věc.

~

• Osobnost

Vysokoškolskou psychologii jsem pochopila teprve tehdy, co se probírala osobnost (myslím tu všeobecnou, úvodní, to vím, že až tehdy jsem tento předmět konečně dala). A asi jí také začnu, poněvadž mi přijde jako téma mnohem jednodušší než třeba vnímání, myšlení nebo učení.

Prostě vaše hrdličky i holoubci musí mít nejen formu, vnějšek, nýbrž také cosi vevnitř. Chutnala by vám obyčejná suchá oplatka? Ne, raději byste si do ní asi zakousli, kdyby měla čokoládovou, lískooříškovou či jinou náplň, že ano? Takhle to funguje také u knižních postav – prostě do nich musíte nacpat nějaké chutné nitérko a do něj se pořádně zakousnout.

Znáte Eysenckův kříž? Možná jste podle tohoto schématu na základní nebo střední určovali, do jakého typu osobnosti patříte (melancholik, cholerik, sangvinik, flegmatik) dle toho, v jakém poli tohoto schématu vy nalezli nejvíce povahových vlastností. Zřejmě v tom také šlo vypozorovat, zda máte sklony k psychické stabilitě/labilitě, optimismu/pesimismu.

Realita je ale taková, že každý má v sobě aspoň kousek každého ze čtyř základních druhů temperamentu, a z toho jeden, občas i dva, převažují.

Také dost závisí na situaci a náladě  člověk ve smutném melancholickém rozpoložení staví vzdušné zámky, jindy cholericky vybuchuje, někdy se sangvinicky s ostatními druží, v jiném psychickém rozpoložení zas všechny povinnosti flegmaticky letí kamsi do kouta.

Napadlo vás takto přemýšlet o svých s láskou opečovávaných orchidejích? Já se poslední dobou snažím, seč můžu, přestože mi tohle v jistých okamžicích moc nejde. Na gymnáziu se mi psychologie dobře učila, velmi mne bavila, ale tehdy jsem samozřejmě netušila, že bych s tím mohla pracovat nejen ve škole, ale i během psaní.