Móda podle Wattpadu

7) Deník Zuřivé spisovatelky 2

{Lesk a bída (nejen) prvotin}

Tak jsem po delší době opět tady. Chtěla jsem sice tuto kapitolu psát o něco dříve, ale to bych nebyla já, kdyby se u mě nenašlo aspoň něco prokletého.

Navíc se nyní už od léta věnuji jednomu poměrně časově a psychicky náročnému spisovatelskému projektu, který mi vůbec nedává spát.

Ale už bylo dost „okecávací" omáčky, možná až příliš, a jde se rovnou na Módu, protože již nějaký ten pátek mám totiž v plánu psát o spisovatelských začátcích.

~

Nikdo učený z nebe nespadl a každý nějak začínal. Většina z nás s největší pravděpodobností napsala jakousi amatérskou povídku v rámci nějaké školní slohové práce.

A ještě před několika lety byly dost v módě i blogy nebo cokoliv na ten způsob. Já jsem měla taky něco takového, kde jsem publikovala své amatérské povídky. Sice všechny končily úplně stejně, některé dokonce obsahovaly také téměř totožný děj, ale i tak se mohu za své tehdejší pokusy o nějakou tu tvorbu pochválit.

~

Prvotiny, ač obyčejně obsahují spoustu chyb v příběhu i postavách, zkrátka patří k životu každého pisálka. Často však bývají tím nejautentičtějším, co kdy člověk napsal.

Protože, jak autor postupem času rozvíjí svůj styl a neustále se učí novým věcem, začíná být na sebe stále přísnější.

Já to samozřejmě mám úplně podobně. Kolikrát se proto divím tomu, co ze sebe vyplodím, protože teď jsem samá metafora, přirovnání, poetismus, archaismus, přechodník, až se mnohdy vůbec nepoznávám.

V takových okamžicích si říkám, že jsem to snad ani já nenapsala, poněvadž se mi takové vyjadřování asi moc nepodobá. Nebo snad ano?

~

Teď, když se podívám na své začátky, si chci pořádně nakopat do stehen za to, jaké tenkrát ze mě vycházely blbosti.

Ještě, že mí čtenáři nemají možnost si prohlédnout, co jsem psala třeba ve třinácti nebo čtrnácti. Mohla bych se s vámi vsadit klidně i o milion mexických pesos, že byste tam nalezli minimálně tisíce věcí, jež by se vám určitě nemusely líbit.

~

O existenci Wattpadu jsem se dozvěděla, řekla bych, poměrně pozdě, až v sedmnácti letech, tudíž i má první zde publikovaná kniha, Tajemství staré školy, pochází právě z této doby.

I když jsem sem přišla mírně zkušená ze svých dřívějších pokusů o tvůrčí psaní, stejně jsem od recenzentů obdržela mnohá doporučení, ať celé své dílko přepíšu.

Někteří mi za onu knihu udělili i „vysvědčení" plné trojek a čtyřek. Jen možná, kdybych těm samým lidem dala přečíst něco, co jsem sesmolila jako puberťačka či jak nevyvinuté poupátko, asi bych u nich ihned propadla, nejen z důvodu, že jsem plodila jednu nelogičnost za druhou. :)

~

Kolikrát, jak jste se mohli přesvědčit v této kapitole, bývá pro autora těžké se s prvotinou plně ztotožnit, případně určit, jakým dílem vlastně začínal.

Pro někoho to je třeba příběh, který se pokusil psát už jako malé dítě. Jiný spisovatel zase svou tvorbu, podobně jako obvykle já, počítá od své nejdříve publikované knihy na Wattpadu.

Někdo jde ještě dál a za svůj počátek považuje třeba vlastní knihu vydanou na pultech knihkupectví, i když takový případ se vidí jen opravdu vzácně, skoro vůbec, protože takový luxus se, jak já říkám, nabízí jen těm vyvoleným.

~

Ovšem stydíte-li se za své amatérské kousky, nemusíte se zahrabávat tisíce mil pod zem. Mávněte nad tím rukou, přestože vaše spisovatelské ego protestuje a nenechá si od vás nic říct, a třeba si i něco z toho odneste.

Máte z nějaké své starší tvorby nějaký oblíbený prvek nebo typ postavy? Proč jej nepoužít do nějakého novějšího příběhu?

Já jsem kupříkladu ve svém úplně prvním fantasy příběhu Dívka z jiného světa, publikovaného jen malou chvíli někde na internetu, psala o stříbrném koni s černou hřívou.

Nevím ale, kde jsem k tomu tenkrát přišla, každopádně takto zbarveného oře s čím dál větší oblibou dávám i svým současným hrdinům a hrdinkám.

Dokonce se v mé už dávno smazané „sedmikapitolovce" objevoval mladík oděn do vesty, košile, kalhot.

Že by se už tehdy rodila má „úchylka" na westernové i historické příběhy? Těžko říci.

~

Vím, že mé dnešní povídání vypadalo skoro jak volný proud myšlenek, jenomže i přes několik předepsaných verzí této kapitoly se tomu zkrátka nedalo příliš zabránit.

V plánu se nacházela taktéž případná změna tématu druhého dílu Deníku Zuřivé spisovatelky, jenže jsem některým z vás slíbila takovou „užvaněnou"  úvahu o prvotinách.

Chtěla jsem vám tedy vyjít co nejvíce vstříc.

Snad se tato část líbila, budu ráda za každou zpětnou vazbu. Klidně ale budu ráda jen za pár očiček navíc. Rozhodně nejsem taková, že bych své čtenáře nutila do odesílání hvězdiček a komentářů.

~

Pokud se tážete na možnou budoucnost Módy podle Wattpadu, pak stoprocentně budou následovat Alternativní styly.

Ráda bych se v nich věnovala drobným povídkovým útvarům různého střihu, protože jsou teď zkrátka „in".

Bohužel už klepe na dveře druhý díl mé westernově laděné novely, potom taky i jedno paranormální dobrodružství ...

Ráda bych se tedy do obojího pustila co nejdříve, jenže se mi teď pod nohama motá jedna hrdinka s koltem, jež se neustále nabízí, že mi bude dělat Múzu místo mého zuřivého ega, tak nevím, nevím.

No prostě si s největší pravděpodobností budete muset chvíli počkat, protože se u mě momentálně rozpoutala jakási válka příběhů. Móda radši sedí tiše v koutku, k ničemu se nevyjadřujíc, aby také do oněch lítých bojů náhodou také nebyla zatažena. :D

Snad jsem vás příliš nezklamala. Už spěchám do módního butiku vybrat něco pro své postavy z budoucí tvorby. Možná, kdo čtete i mé normální příběhové knihy, jste si všimli, že své hrdiny a hrdinky hrozně ráda oblékám.

To by se asi moje příručka nejmenovala Móda podle Wattpadu, že? ;)