Móda podle Wattpadu

6) Chvilka na experimenty 3

{Ozdoby všité do textu}

Při pohledu na titulek této kapitoly si možná říkáte, co si to ten Týnoušek zase na vás vymyslel. A přitom tím nemíní nic jiného než jisté výšivky i šperčičky, kterými lze text ozvláštnit.

Básnickými prostředky bych rozhodně dnešní téma nenazývala, jelikož tady asi moc básnit nebudu, přestože bych vám dovedla zaveršovat třeba stylem „má laňko, má kočičko, ty moje zbloudilá dušičko", „ruce tvé hedvábným šátečkem ovinu, od hlavy po paty zahrnu květy jasmínu" nebo „tolik jsem se za nás modlila, moře slz pro tebe prolila".

Spíš bych řekla, že vám poradím, jak strohému textu dodat ten správný šmrnc, tudíž rozhodně nezůstane jen u metafor, přirovnání, přívlastků i poetismů.

~

• Básnické prostředky

Asi jsem vám ještě před chvilkou říkala, že na ně zřejmě nedojde. Jenže se ony najednou, takřka na poslední chvíli, přihlásily se žádostí být v Módě podle Wattpadu zmíněny. Tak dobře, jdeme na věc.

Možná jste o nich někdy slyšeli, spousta z vás je jistě i probírala ve škole během hodiny českého jazyka a literatury.

Nechci si tady ale hrát na superpřísnou češtinářku, psát vám definice jednotlivých druhů básnických prostředků. Myslím si, že tady můžete kontaktovat strýčka Googla či tetičky Wiki, nebo dokonce bratránka Wattislava, jestli také na něm bylo někdy něco takového probráno. Já bych se jen zbytečně opakovala, kdybych je vám tady měla všechny představit.

Každopádně tu jsou od toho, aby vám ozvláštnily text. Proč čtenářům servírovat suchý rohlík, když jim ho můžete namazat máslem, marmeládou či dokonce nutelou? Ano, přesně tak tyhle jazykové perličky i berličky fungují.

Nemusíte to však s nimi přehánět, cpát všude s vervou nějakou ultrapoetickou metaforu, až ani básník neví, co tím chtěl říci. Ale neříkejte, že by nebylo fajn dát sem tam nějaké hezké přirovnáníčko nebo se občas rozvášnit u epitetonů čili básnických přívlastků. A takový oxymorón, ten teda umí odzbrojit, když se použije ve správnou chvíli.

Dávejte si však pozor, kolik toho váš příběh unese, aby nezanikl pod vzrostlými orchidejemi i karafiáty. Takový historický román, ten může kvést až do nebeských výšin. Moderní příběh si však obvykle vystačí jen s drobnými semínky.

Také dost závisí také na prostředí, době, typech postav, vašem jazykovém citu. Jiný je text odehrávající se v komnatách zámku z osmnáctého století, odlišný zas na novodobé jezdecké škole. No, povězte, že též mezi takovým básníkem z viktoriánské éry a středověkým pobudou jistě také najdete určité rozdíly.

Pokud se ještě k tomu řadíte ke spisovatelským šílencům jako já, že pro krev máte hned několik pojmenování od rubínů po šampaňské, z každé ukápnuté slzy je hned řeka Rio Grande či Colorado, u metaforických popisů jinochů i něžných děv vaše spisovatelské ego zuří jak při bojích na barikádách nebo občanské válce, budete si muset často nastavovat mantinely, neboli, jak říkám já, nasadit si imaginární poutečka. To aby čtenář nebyl z toho všeho hnedle vedle, protože na dálku a přes obrazovku se křísí dost těžko. Určitě byste mě slyšeli, jak při vystřízlivění nad kapitolami nadávám, že se Týnoušek zase nepěkně rozvášnil.

~

• Citově zabarvená slova

„Hrdinečko, pojďme spolu na slovíčko," povídám své nové múzičce. Ta si, jakmile vyslyší mé voláníčko, narovná blúzičku, sukýnečku, ještě před zrcadlem ozdobí svůj krček černým šátečkem. Baráček u pastvin s koníky nikdy neopouští bez pistole i bot s ostruhami, ještě k ohlávce své strakaté klisničky připne vodítko, kráčejíc tam, kde na ni čekám. Přemýšlím, zda vám mám prozradit její jméno, přeci jen mi přes spisovatelská zádíčka hledí dost často.