Móda podle Wattpadu

3) Trendy posledních let 3

{Život s postavou}

Jdu se tak jednou podívat na svou Módu podle Wattpadu, a co nevidím, má už nějaký ten pátek víc než pět „káček". Říkám si, že by taková radostná situace potřebovala pořádný speciál.

Jenže v době, kdy já slavila první tisícovku přečtení, mi jakékoliv spisovatelské poděkováníčko moc od ruky nešlo.

Po hodně dlouhé době usilovného uvažování nad nesmrtelností chrousta jsem se rozhodla vám představit pár trendů, kterým jednou podlehnete a už vás nepustí. Nebo tak to aspoň vidím já.

Teď možná přemýšlíte, s jakou šíleností k vám po docela dlouhé době přicházím.

Ne, nemusíte se ničeho bát, dneska budeme vyvolávat duchy našich postav v nejrůznějších podobách.

Určitě si teď říkáte, že Týnoušek šel zase do lesa na houbičky a teď z toho zuřivě fantazíruje, nebo moc hltal paranormální příběhy pochybného původu, ale nebojte, tato kapitola se psala stoprocentně za střízliva.

~

Povídat si s hrdinou vaší knihy je opravdu krásná činnost, nebo mi alespoň taková připadá, zvlášť, pokud máte oba dva k sobě velmi vřelý, běžnými slovy nepopsatelný vztah.

Povím vám, že jsem občas narazila na několik článků o tom, jak s postavou navázat nějaký ten kontakt, načež jsem si po jejich přečtení myslela, jako kdybych nebyla jediným spisovatelským blázínkem pod sluncem, ale naopak mohla, alespoň v duchu, svou vášeň s někým sdílet.

~

Někdy však autorská láska přeroste v něco víc, dokonce v jakýsi jev, který nazývám mateřským syndromem. To potom máte pocit, že se o své imaginární miminko musíte starat dvacet čtyři hodin denně a sedm dní v týdnu přesně tak, jak jsem psala někdy v úvodu minulé kapitoly, jestli si na ni ještě pamatujete.

Možná taková blízkost s někým mnou vymyšleným může být dána i mým vysokoškolským oborem – humanitními studii se zaměřením na pedagogiku. Nedávno já také dokončila povinnou praxi v neziskové organizaci, kde mne čekaly dětičky snad na každém kroku. Takže zřejmě trpím i nemocí z povolání, ale proč ne?

Každopádně se nedivte, kdyby k vám náhle přišla nějaká vaše postava s chutí si povídat. Zkuste ji přijmout, nechte jí se vyzpovídat ze všech jejích trápení, třeba to může při psaní pomoci.

A pokud jako já patříte tak trochu mezi praštěné zuřivé osůbky plné těch nejšílenějších nápadů pod sluncem, klidně si s ní zahrajte na novináře, vztahového poradce, psychoterapeuta, maminku, učitelku, módní návrhářku, prostě kohokoliv.

~

Možná jste někde slyšeli nebo četli o fenoménu cosplay. Většinou se touto aktivitou zabývají filmoví či seriáloví fanoušci, kteří si vyrábějí takové kostýmy, aby splynuli s nějakým svým oblíbencem.

Ovšem to celé, jak jsem zjistila jednou při čtení časopisu Studenta (určitě doporučuji, naleznete tam totiž spoustu inspirativních témat hlavně ze života, a já s tímto papírovým mazlíkem zabíjím nudu ve škole, existují k němu i docela pěkné webové stránky), jde o maximální souhru nejen se vzhledem, ale též s chováním daného charakteru.

Prostě chcete někým být, protože ho máte rádi celým svým srdcem, jste jeho opravdovým fanouškem, tak tomu vše přizpůsobíte – outfit, make-up, povahu, reakce, myšlení, všechno.