Nevlastní bratr (Korekce)

1. Kapitola 🌟

Melanie Hosterová. Je mi 16 let. Žiju se svým otcem Freddiem v New Yorku. Moje mamka zemřela před čtyřmi lety, přejelo jí auto. Chodím na zdejší gymnázium asi 5 minut daleko od našeho domu. Jsem v 2.A. Nemám moc přátel, vlastně nemám žádné přátele. Mým posledním přítelem byla mamka. Moc mi chybí a tátovi taky. Bydlíme v rodinném domku s dvěma patry.

Jsem chytrý typ člověka. Ve škole mám dobré známky. Na vysvědčení mám maximálně 4 dvojky. To je v naší třídě rekord. Kvůli mé chytrosti a dobrým vztahům s učiteli jsem obětí šikany. Spykla se proti mně skupina žáků a ostatním je to vcelku jedno. Někdy je to opravdu těžké. Chtěla jsem to nahlásit, ale nikdo mi nevěřil, mají kontakty.

Můj vzhled je celkem obyčejný. Mám tmavě hnědé vlasy. Zelené oči a celkem štíhlou postavu. Vypadám vlastně úplně stejně jako vypadala moje mamka.

Byla skvělá, vždycky, když jsem něco potřebovala, byla tu pro mne. Ale to už je pryč. Můj táta je úplně jiný. Stará se jenom o práci a o peníze. Ještě nikdy se mě nezeptal na to, jak se mám nebo třeba, jak se mi vede ve škole. Příjdu si jakobych žila úplně sama. Každý den si uvařím, vyperu, vyžehlím a umeju nádobí. Toť vše.

Můj běžný den probíhá zkráceně těmito 14ti základními kroky:

- Vzbudím se
- Udělám snídani pro mě a tátu
- Vypravím se do školy
- Učím se
- Odejdu ze školy
- Zmlátí mě
- Dobelhám se domů
- Udělám si věci do školy
- Udělám všechny domácí práce
- Uvařím večeři
- Sním s tátou večeři
- Jdu se umýt
- Umeji nádobí
- Jdu spát

...A zase znovu...
Každý den se ale v něčem liší. Třeba v pátek a v úterý chodím nakoupit. Nebo vždy v neděli chodívám navštívit babičku. Některé dny jsem jenom doma a přemýšlím o svém životě.

Například, proč ti kluci mlátí zrovna mě. Proč nemám žádné kamarády, ani jediného. Proč musela moje matka zemřít. Proč se semnou můj otec nebaví. A hlavně proč o tom zrovna přemýšlím!