Nevlastní bratr (Korekce)

16. Kapitola 🌟

,,Ty jsi ještě s nikým nechodila? Nikdy?! Vždyť je ti 16!'' Vykřikl.

,,Odpověz mi!'' Přecedila jsem skrze zuby.

,, S...já ani nevím. Bylo jich určitě víc než 10.'' Řekl neutrálně. Tak tohle jsem vážně nečekala.

,,S kolika kluky jsi spala ty?'' Zjištoval hned.

,,Mel nezapomeň tuhle otázku! Potřebuji si jenom na chvilku odskočit. Počkej tady.'' Ukázal na místo vedle stromu. Posadila jsem se a opřela jsem se zády o kmen stromu.

. . .

,, Em...no, já...já..víš? Jak to jenom říct...'' Koktala jsem.

,,Melanie! Ty jsi ještě panna?! Vždycky jsem si přál někoho takového potkat.'' Vykulil oči.

,,Tak promiň, že nejsem žádná štětka. Já vím, že každá holka, se kterou se stýkáš jí je, ale existujou i normální holky.'' Naštvala jsem se.

,,To jsi nemusela!'' Zamračil se.

,, Vždyť je to pravda! Jsi děvkař!'' Zakřičela jsem. Ani nevím, kde se ve mně ten vztek vzal ale, bylo ho hodně.

,,A ty jsi pěkně podrážděná!'' Usmál se.

,,Kreténe!''

,,Žárlivko!''

,,Idiote!''

,, Netykavko!''

,, Blbe!''

,,Čarodějnice!''

,,Počkej ty jsi mi řekla kteténe!?!'' Zakřičel mi do obličeje.

,,No, ty jsi mi řekl zase čarodějnice.'' Ztišila jsem hlas. Bylo na něm vidět, že je naštvaný. Toužila jsem ho naštvat. Vůbec jsem v tu chvíli nevěděla proč.

,,Jsi zlá!'' Zamračil se ještě víc.

,,Ty jsi zase odporný prase! V tom není zase tak velký rozdíl.'' Rozmáchla jsem se rukamama. ,, Nemíchej se do věcí, kterým nerozumíš! Nevíš, jaký k tomu mám důvod!'' Prskl mi do obličeje.

,,Spal jsi i s Jane?!'' Zasmála jsem se.

,,Asi jsem se v tobě spletl! Myslel jsem si, že jsi fajn. Tohle jsi opravdu přehnala. Neznám žádného tak bezcitnéhno člověka. Vlastně po téhle konverzaci tě, nenávidím. Nenávidím tě, Melanie Hosterová! Nenávidím tě!'' Křičel mi do obličeje. Hned se rozeběhl a běžel domů.

Co jsem to udělala? Co jsem to udělala?!!! On mě nenávidí!

. . .

,,On mě nenávidí!'' Zakřičela jsem.

,,Melanie! Vzbuď se! Je to jenom sen. Vzbuď se!'' Začal se mnou někdo cloumat. Otevřela jsem oči.

,,Byl to jenom sen! Ani netušíš jakou mám radost.'' Objala jsem Jacka.

,,Mel, kdo tě nenávidí?'' Prohlédl si mě zamyšleně.

,,Vlastně...to už je jedno. Jo, ta otázka. Já s....jedním klukem'' Zalhala jsem. Bylo to nejspíše, protože jsem se bála aby to nedopadlo jako v tom snu.

,,Aha. Já tě na vteřinku opustím a ty tu zatím stihhneš usnout!'' Zpevnil naše objetí.

,,Jo, další otázka. Ty se jmenuješ Daniel? '' Vychrlila jsem další otázku, která mě napadla.