33. Kapitola 🌟

6.3K 256 10
                                    

Je večer. Ležím v posteli a přemýšlím, co bez něj budu dělat. Myslím, že k němu něco cítím. Vlastně jsem si tím jistá. Skusím si o tom promluvit s Melissou. Hodbě mě s Jacobem ranila, ale vzhledem k tomu, že to je moje jediná kamarádka, jsem jí zase odpustila.

J) Ahoj Mel.

M) Ahoj. Zrovna jsem ti chtěla napsat.

J) Proč?

M) Zítra už budeme skoro sousedky. To je skvělý, co?!

J) Jupí! Hele já...

M) Copak?

J) Potřebuju poradit.

J) Nevíš jak zjistím, co k Jacobovi cítím?

M) Jak bys ho popsala? Zkus mi popsat nejdříve povahu.

J) On...někdy se chová jako blbec. Ale, umí být i ten neodolatelný Jacob, co se skrývá uvnitř něj. Umí být milý, hodný i kamarádský.

M) A teď vlastnosti.

J) Ach. Rád používá výrazy: Kočko, zlato, brouku, ty jsi tak sexy, ojel bych tě, atd... Někdy když zapomene na to jaký bývá, chová se tak jinak. Třeba, dává lidem dárky. Nebo, nebo mě políbí těmi jeho hebkými a plnými rty. Po každém jeho dotyku mám husí kůži. To už jsme ale jinde. Jiné vlastnosti mě nenapadají.

M) Tak mi popiš jak vypadá.

J)  Má krátké hnědé vlasy vždy vyčesané nahoru. V obličeji se mu lesknou tmavě hnědé až černé oči. Vždycky když se mu do nich podívam, cítím se tak v bezpečí. Tak vypracované břicho jako on nemá snad nikdo. Celá jeho postava je vypracovaná. A jeho hlas...Ten hlas ti dokáže rozpumpovat srdce.

M) Vidíš nějakou budoucnost?

J) Dodělali bychom gympl. Oba bychom šli na vysokou, rozhodli se podle toho, abychom byli spolu. Dostudovali a začali pracovat.
Neočekávaně bych zjistila, že jsem v jináči. Pronajali si byt a přestěhovali se. Vzali se a já bych musela jít na mateřskou. Narodila by se nám dcera. Jmenovala by se Viktorie. Říkali bychom jí Viki.
Po dvou letech by se nám narodil syn, Chris. Koupili si baráček se zahradou a psa. Po dalších 3 letech by se nám narodila ještě jedna dcera, Rose.
Děti by nám vyrostly a měly by další děti. Vnoučátka by k nám jezdila na každý víkend. I oni by vyrostli a měli další děti. My už bychom byli staří a spokojeně spolu rukou v ruce zemřeli. Krásný život, že?

M) A nemáš náhodou jména i pro ty vnoučata?

J) Ještě ne. Radši to nechám na našich dětech.

M) Necháš?

J) Teda...radši BYCH to nechala na našich dětech.

M) Už mám závěr. Už vím co k němu cítíš.

J) Co?

M) Ještě se musíš ptát?!

Nevlastní bratr (Korekce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat