24. Kapitola 🌟

6.2K 288 8
                                    

Ráno mě probudil ten otravný budík. Byla jsem smutná z toho, že jsem se nemohla ani umýt, ale v tom mě něco napadlo. Dala jsem si králíčka do tašky a vydala jsem se na místo. Po chvilce jsem uviděla tu nádherně průzračnou vodu.

Svlékla jsem se do naha a vlezla jsem si do vody. Voda byla teplá. Na to, že byl říjen tak to bylo až neuvěřitelné. Ve vodě jsem se umyla a vydala jsem se do školy.

Přemýšlela jsem co mám udělat s králíčkem, ale nic mě nenapadlo. Jednoduše jsem ho schovala do tašky a hrála jsem, jakože tam není.

Už jsem byla skoro u školy. Když se za mnou ozvalo.

,,Melanie! Naše malá Melanie! Páni s tebou už jsme si dlouho nepopovídali!'' Doběhl mě Kevin.

,,Prosím ne. Jacob...''

,,Co Jacob?! Jak vidím, Jacob tady není! Jsme tu jenom my!!'' Zakřičel a shodil mě k zemi.

Už jsem si dávno myslela, že je to pryč. Napřáhl nohu a plnou silou mě kopl do holeně. Odstrčila jsem tašku s králíčkem co nejdal, aby se mu nic nestalo. Přišel k mé ruce a celou váhou na ni dupl. Takhle ostrou bolest jsem ještě necítila.

,,Kurva...moje ruka!!! Kreténe!!!'' Zakřičela jsem úzkostlivě.

Ještě jednou mě kopl do nohy. Připravil svou pěst a vrazil mi jí do břicha. Chytl mě za rameno a hodil mnou znovu o zem. Udeřil mě do obličeje.

,,Jsi psychicky labilní!!! Měl by ses léčit!'' Křičela jsem na něj.

,,Ty děvko jedna! Nebudeš mi říkat co mám dělat!!!'' Udeřil mě znovu do obličeje. Tentokrát do nosu. Jakoby věděl, že se mi spustí nezastavitelný proud krve z nosu.

Všichni zase utekli a nechali mě tam. Nemohla jsem se zvednout. Ležela jsem tam ve velké louži krve. Na jedno oko jsem skoro neviděla. Svoji levou ruku jsem necítila a má levá noha na tom také nebyla dobře. Má oční víčka těžkla a těžkla až se úplně zavřela. Měla jsem pocit, že umírám.

Nevlastní bratr (Korekce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat