Nevlastní bratr (Korekce)

8. Kapitola 🌟

Z pohledu Melanie:

Už jsme byli skoro u školy, když jsem znervózněla a začala jsem se klepat. Jacob mě chytl za ruku a hned mi bylo o trochu lépe. Už jsme byli před školou a já uviděla tu skupinku.

Jacob to poznal, nejspíše protože jsem sebou cukla. Pustil mojí ruku a rozešel se k té skupině.

,,Kdo z vás je Brick?'' Zakřičel naštvaně. Brick k němu přistoupil. Jacob ho začal bít.

Asi po půl hodině, Jacob zmlátil úplně všechny z té skupiny. Řekl jim, že jestli se na mě ještě jednou podívají nebo se mě dotknou, tak je zabije. Upřesněně, vyrve jim srdce z těla a narve jim ho do, slušně řečeno, zadku.

Přišel ke mně, chytl mě za ruku a šli jsme do školy.

,,Jsi v pohodě?'' Mrkl na mě.

,,Bojím se, že se budou chtít pomstít.'' Zašeptala jsem.

,,Nebudou,  jestli ano, tak se vráím a zopakujeme si to!'' Zakřičel tak aby to slyšeli a setřel si krev z rostrženého rtu.

,,Krvácíš!'' Zamračila jsem se. Kvůli mně.

,,Kurva.''

,,Nemluv sprostě.'' Přikázala jsem mu.

Jacoba přidali do třídy o rok starší, než je moje. Všechny holky ze třídy z něj byly úplně hotový a on si to užíval.

Dneska jsem šla ze školy sama. Byla to skvělá změna, měla jsem takovou radost. Už jsem stála před barákem, vytáhla jsem si klíče a vešla jsem. Vyzula jsem si boty a nakoukla do kuchyně odkud se ozývaly hlasy.

V kuchyni byl táta a Jane. Objímali se a vypadali moc šťastně. Takhle veselého jsem tátu viděla naposledy s mamkou.

,,Jé...ahoj zlato! Jak bylo ve škole? Měla jsi pěkný den?'' Přišel ke mně táta.

,, Já..Jo,....bylo....to....fajn...'' Stála jsem tam jako solný sloup. Můj táta se mě zeptal, jak jsem se měla?! To je vážně...já ani nevím co. Z ničeho nic jsem taťku pevně objala.

,,Je mi to líto, že jsem se nezeptal dříve.'' Řekl smutně.

,,Mám tě ráda tati!''

,,Taky tě mám rád Melanie!'' Usmál se.