Nevlastní bratr (Korekce)

72. Kapitola

,,Bude to....kluk.'' Odpověděl doktor.

Thesa se štěstím rozbrečela.

Když jsme se konečně dobelhaly domů, bylo 8 večer. Nějak dlouho jsme se radovali z toho, že to tedy bude kluk.

,,Já má takovou radost!!!'' Vykřikla Thesa už po jedenácté na celý dům.

,,Z čeho pak se to tak radujte?'' Přišla k nám Jane a v ruce měla dvě tašky na cestu.

,,Bude to kluk!'' Vyskočila Thesa do vzduchu.

,,No to je skvělé!'' Zaradovala se Jane.

,,Takže holky, my jedeme. Věci už jsou v autě.'' Přišel k nám táta.

Přišel ke mně a chytl mě za ruce.

,,Mel, žádné blbosti. Každý večer nám zavolej a Jacoba nesmíš spustit z očí!!!'' Přitáhl si mě k sobě a pevně mě objal.

,,Mám Tě moc rád zlatíčko! Buď na sebe opatrná!'' Objal mě ještě pevněji. Jane zatím objímala Thesu.

,,Budu tati. Taky tě mám moc ráda!'' Odtáhli jsme se od sebe a já šla k Jane.

,,Zlatíčko, postarej se o Jacoba a Thesu. Máme Tě moc rádi. Buďte všichni opatrní. Pa'' Objala mě.

Už jsme stáli před vchodovými dveřmi a návaly jsme jim.

,,Tak jdeme spát, ne?'' Navrhla Thesa hned potom, co odjeli.

,,Jo.'' Souhlasila jsem.

Ulehli jsme, já do své postele a Thesa na nafukovačku.

,,Zítra tam spím já.'' Rozesmála jsem se.

,,Né ne ne. Ty spíš ve své posteli.'' Rozesmála se taky.

,,Vrrr...'' Zavrčela jsem na ní.

,,Hele, jdeme spát. Potřebuju být zítra fit. Po dlouhé době se uvidím s Jacobem a osobně si myslím, že se na sebe nebudeme jenom koukat.''

,,Páni, ty dračice. To abych někam odjela ne?''

,,Thes, stačí když nebudeš chodit do obýváku a kuchyně!''

,,Ty nejsi tak nevinná jak vypadáš!''

,,Co si to o mě myslíš!?!'' Zamračila jsem se se smíchem.

Obě jsme po pár minutách usnuly.

Ráno:

Pomalu jsem otevřela oči a vyhledala jsem moje hodiny na zdi. Bylo 8:59.

Pro Jacoba si máme přijít na desátou.
Máme hodinu.
To není moc času.

Ze skříně jsem si vyndala oblečení a zamířila jsem si to do koupelny.

Osprchovala jsem se a šla jsem vzbudit Thesu.

,,Thes! Vstávej!!!'' Zacloumala jsem s ní.

,,Jo, už jdu.'' Zvedla se.

Že skříně jsem vytáhla její kalhoty, tričko, mikinu a zbytek a hodila jsem to po ní.

,,Na oblékání máš půl hodiny. Přesně!'' Zvedla jsem se a s úsměvem na tváři jsem si to namířila do kuchyně pro snídani.