Nevlastní bratr (Korekce)

12. Kapitola 🌟

Z pohledu Jacoba:

,,Mel, Mel! Co to děláš?!'' Zakřičel jsem na ní.

,,Je mi strašné teplo! Ááách...teplo! Všechny šaty půjdou pryč! Nechceš se přidat? Budeme nazí!'' Hlasitě se smála a sjížděla mě u toho pohledem.

Věděl jsem, že už mám taky pár skleniček v sobě a nemuselo by to dopadnout dobře.

,,Mel já ti jdu připravit postel. Počkej tady, oblečená!!!''

,,Tak si pospěš! Chci být s tebou už navždy! Asi tě totiž miluju.'' Smála se a koukala na mě s otevřenou pusou.

Trochu mě to vykolejilo. Je opilá a neví, co říká. Jenže, co když to myslí vážně. Přestal jsem o tom přemýšlet a šel jsem připravit postel. Když jsem s tím byl hotov, dobelhal jsem se k Mel. Uprostřed gauče ležela úplně nahá. Ležela si tam tak rozvalená jako by to bylo normální.

Měla krásné tělo, měl jsem takovou chuť na ní skočit.

,,Mel obleč se!'' Kryl jsem si oči.

,,Ne! Chci být nahá! A ty se také svlékni! Bude sranda.'' Smála se.

Přišel jsem k stolku před gaučem a kopnul do sebe další skleničku. Hodil jsem si Mel na záda a odnesl jí do pokoje. Položil jsem jí na postel a chystal jsem se odejít.

,,Počkej Jacku!'' Zpozorněla. Byl jsem překvapený. Ještě nikdo mi z mého jména neudělal zkratku Jack.

,,Dobře, co potřebuješ?'' Otočil jsem se k ní.

Přišla ke mně a začala mě líbat. Měla tak jemné rty. Svalila mě na postel. Začala mi sundávat tričko. Po tričku mi sundala i kalhoty. Pořád mě líbala a já spolupracoval. Sundal jsem si i zbytek oblečení, když mi tu najednou bliklo v hlavě.

,,Mel, ty jsi moje sestra! Nemůžeme spolu nic mít.'' Okřik jsem jí.

,,Prosím! Já už tě nechci vidět s jinýma. Ani netušíš jak mě to trápí. Chci to být já s kým budeš každý den.''

Hodně mě překvapilo co mi řekla. Ne, prostě se s ní nesmím vyspat. Náhle se Melanie rozběhla do koupelny a začala zvracet.

Pak se stala ta nejhorší věc co se mohla stát. Do dveří vtrhli rodiče.