Nevlastní bratr (Korekce)

73. Kapitola

Před nemocnicí:

,,Thes, já se bojím.'' Přiznala jsem.

,, Melanie! Nemáš vůbec proč!''

,,Co když řekne, že....mě nechce vidět, nebo tak?''

,,Riziko.'' Chytla mě za ruku a táhla mě k jeho pokoji.

Opatrně otevřela dveře a strčila mě dovnitř. Byla jsem překvapená, myslela jsem si, že půjde se mnou.

Jacob seděl na posteli a s velkým úsměvem mě sledoval. Mě se z očí spustil vodopád slz.

,,Miluju Tě!'' Skočila jsem mu kolem krku.

,,Melanie, já tebe taky!''

,,Já už nechci být bez tebe!'' Vzlikla jsem.

,,Zlato, nebudeš!'' Objal mě pevněji.

,,I kdyby nás měli rodiče vydědit! Neopustím tě, nikdy!'' Pohladil mě po vlasech.

,,Slibuješ?''

,,Slibuju!''

,,Hlavně už neplač!''

,,Miluju Tě! Nejvíc co to jde!'' Odtáhla jsem se od něj a podívala jsem se mu do očí. Byly tak čísté. Měl v nich lásku, strach a touhu.

,,Já tebe ještě víc než to jde.'' Přiblížila jsem se k němu.

Naše rty se spojily. Byl tak něžný.

Přitiskl mě ke zdi. Chytla jsem lem jeho trička a přetáhla jsem mu ho přes hlavu. On chyt to moje a udělal to samé.

Rukama jsem mu zatlačila do hrudi a on začal couvat. Otočil mě a položil mě na postel.

Políbil mě na rty a pokračoval po krku dolů. Už byl u lemu mých kalhot, když zrovna někdo vstoupil do pokoje.

,, Jé, pardon. Vidím, že jsem si vybrala nevhodnou chvíli. Ahoj Jacobe! Já jenom, že sestřička Vám vzkazuje, že už 15 minut má být pokoj volný.'' Rozesmála se Thesa.

Já i Jacob jsme si oblékly trička. Rozešla jsem se ke dveřím.

,,Ty dračice!'' Plácla si se mnou Thesa.

Jacob to viděl a šíleně se rozesmál. Počkala jsem na něj a propletli jsme si prsty na rukách.

,, Večer budeš jenom moje.'' Zašeptal mi do ucha.

,,To budu!'' Políbila jsem ho.

,,Je ti už dobře?'' Napadlo mě se ho zeptat.

,,Jo, jsem jako rybička.''

,,Kde je tvůj táta s mojí mamkou?''

,,Odjeli. Celý týden je barák jenom náš. A taky Thesin. Ale ta říkala, že bude jenom v mém pokoji.''

,, Aha...tak to je skvělé! Toho využijeme!'' Zasmál se.