Nevlastní bratr (Korekce)

56. Kapitola

Tuhle část doporučuju+13!;)

Hned co jsem se opřela o umyvadlo, doběhl za mnou Jacob. ,,To, že to byla chyba, ještě neznamená, že to nechci udělat znovu a že se mi to nelíbilo.'' Zamkl za sebou dveře a chytl mě za ruce.

Najednou mě zvedl a posadil mě na umyvadlo. Začal mě hladově líbat. Spolupracovala jsem.

Rukou mi zajel mod triko a hladil mě po břiše.

Já mu chytla lem jeho trička a přetáhla jsem mu ho přes hlavu.

,, Ty máš tetování? Páni!'' Odtrhla jsem se od něj a začala jsem si prohlížet jeho paži.

,, Ty máš taky tetování.'' Zasmál se.

,, Kde?!'' Vytřeštila jsem na něj oči.

,, To za chvíli zjistím.'' Přisál se na mé rty a sundal mi tričko.

Rukou mi popojel na zapínání podprsenky a rozepnul mi ji, sundal a odhodil na zem.

Já mu začala rozepínat kalhoty a sundala je.

On mě po chvíli taky. Sundal mi i kalhotky a posadil mě zpátky na umyvadlo.

Sundal si jeho černé boxerky a přišel ke mně blíž.

,, Jsi tak krásná!'' Prohlédl si mě a z kapsy u kalhot si vytáhl kondom.

,, Počkej!'' Zastavila jsem ho.

,, Co se děje?'' Podíval se na mě starostlivě.

,, Jacobe já.... nepamatuju si, jestli už jsem...''

,, Dobře.'' Přikývl s úsměvem.

Znovu se přisál na mé rty a pomalu ho do mě začal vsouvat...v tom ale někdo zaklepal.

,, Jste v pořádku?'' Zeptala se letuška z pozadveří.

Z úst se mi ozval hlasitý vzdech. Jacob si mě fascinovaně prohlížel. A přestal se pohybovat.

,,Ano, jsem v pořádku!'' Křikl směrem ke dveřím.

,, Jste si jistý, jste tam už celkem dlouho.'' Pokračovala letuška.

Už jsem to nevydržela a naplno jsem zakřičela. ,,Tak už dělej!!!''

Jacob se na mě podíval a rozesmál se. Když ale uviděl můj naštvaný výraz, smích mu z obličeje zmizel.

,,Háló pane?! Vy tam někoho máte?!'' Otravovala letuška dál.

,, Jacobe!!! Udělej to už konečně!'' Křikla jsem znovu nedočkavě.

Muselo to slyšet celé letadlo, ale já už tu touhu nemohla vydržet.

V tom ale Jacob udělal to, o co jsem ho žádala. Teď jsme vdechli oba najednou.

,,Tak odpoví mi někdo?!'' Zněla už hodně podrážděně.

,,Za chvíli už půjdu. Dejte mi 5 minut.'' Vydechl Jacob.

Znovu přirazil. ,, Óch...Jacobe!!!'' Vykřikla jsem znovu.

,, Melanie. Nesmíš křičet tak nahlas nebo nás vyhodí.''

,, Tobě se to nelíbí?!?''

,, Mě jo, ale letušce ne.'' Rozesmál se.

Slezla jsem z umyvadla. ,,Lehni si na zem!'' Přikázala jsem Jacobovi a on poslechl.

Sedla jsem si na něj, začala jsem silně přirážet a sledovala jsem Jacoba.

Byl zaskočený, asi mu tohle ještě nikdo neudělal.

Po půl hodině a po hodně otravných poznámkách letušky jsme se oblékli a opustili prostor.

Všichni, se na nás divně koukali. Posadili jsme se zpátky na sedadla a já zrudla víc než předtím.

..................

Chtěla bych Vám říct, že psát tuhle kapitolu bylo...těžké a divné.😂😲😇...Takže doufám, že se líbila. Pokud by jste měli jakékoliv otázky na kteroukoliv postavu v příběhu stačí mi je napsat v komentářích a já se pokusím odpovědět.😉
Mějte se hezky a přeji příjemné čtení!