Nevlastní bratr (Korekce)

49. Kapitola

Bylo mu asi 25. Měl krátké černé vlasy a modré oči. Byla to zvláštní kombinace.

Seděl na mém břiše. Jednou rukou mi držel pevně ruce nad hlavou a druhou rukou mi začal rozepínat kalhoty.

Začala jsem hlasitě křičet! ,, Jacobe!!! Pomoc! Pomozte mi někdo! Ááá...pomoc!!!...'' Do toho všeho jsem se ještě brečela.

Když mi rozepnul kalhoty, rozerval mi tričko a začal si rozepínat jeho kalhoty. Mlátila jsem sebou, jak jen to šlo.

,, Tery?!'' Uslyšela jsem Jacoba. ,, Po-pomoc!'' Vykřikla jsem ještě jednou.

Teď mě, ale ten muž vlepil takovou facku, že jsem se ještě k tomu bouchla hlavou o zem. Náhle jsem viděla rozmazaně. To mi ale vůbec nezabránilo ve snaze křičet o pomoc.

Ten muž se z ničeho nic zvedl a začal do mě kopat. Přišla jsem si úplně jako, když do mě kopal Brick nebo Kevin.

Zvedl mě na nohy a znovu se mnou švihl o zem. Ucítila jsem silnou bolest na hlavě. Dotkla jsem se toho místa a zjistila jsem, že je podemnou, velká kaluž krve.

Teď mě ten muž kopl i do hlavy. Celý svět mi zšedl. Viděla jsem Jacoba, jak mlátí toho muže. Náhle jsem byla klidná. Byla jsem naprosto uklidněná. Před očima jsem měla černo. Cítila jsem se tak unavená. Byla tma a ticho. Na pár vteřin jsem zavřela oči. Někdo se mnou začal silně cloumat. ,, Tery, snaž se zůstat vzhůru.''

Všude kolem mě byli lidé. Vypadali zhrozeně a smutně. Nikoho z nich jsem neznala. Okolo blikala různá světla.

,, Kde to jsem?'' Vydala jsem ze sebe tiše. ,, Jsi v sanitce. Zůstaň vzhůru!!!'' To už jsem ale bohužel nezvládla a usla jsem.