Nevlastní bratr (Korekce)

13. Kapitola 🌟

,,Mami?'' Vykulil jsem oči. Až po chvíli mi došlo, že ležím na posteli úplně nahý. Rychle jsem na sebe hodil peřinu.

,,Jacobe! Tohle bude chtít pořádné vysvětlení! Kde je Melanie, není u sebe v pokoji?!'' Zamračila se.

V tu chvíli ze dveří koupelny přišla nahá Melanie. Hned, co to mamka uviděla, svalila se k zemi.

,,Jediný, kdo v tomhle domě spí, je Melissa?!!'' Zakřičel Fred.

Po chvilce si Mel uvědomila, co se stalo a zalezla zpět do koupelny. Z koupelny jsem slyšel pouze hlasitý smích. Hodně hlasitý smích.

,,Melanie Hosterová!!! Jestli se ještě jednou zasměješ, tak ti takovou vrazím, že se třikrát otočíš!'' Zařval Fred dost nahlas.

Mamka se už probrala.

,,Oba si jděte lehnout. Odděleně. Melanie k Melisse a ty Danieli sem!! Dnes se z tohohle pokoje už nehneš!!! Melanie obleč se do něčeho!!'' Zakřičela mamka hodně nahlas. Oba odešli a odvlekli Mel zabalenou v ručníku do jejího pokoje.

Ještě pořád jsem byl vedle z toho, že na mě mamka zakřičela jménem Daniel. Mé celé jméno znělo, Jacob Daniel Collins. Můj otec se jmenoval Daniel Collins. Zemřel před dvěmi lety. Od té doby, co zemřel, moje mamka to jméno vůbec nepoužívala. Celé mi to připomněla. Můj otec zemřel na rakovinu. Poslední tři roky jeho života byly těžké a nejisté. Když umíral, byl jsem u něj jenom já. Byl to ten nejlepší táta světa.

Od dne jeho smrti, střídám holky jako trička. Měl jsem ho moc rád. Naučil mě hrát fotbal, rybařit, jezdit na kole, řídit a spoustu dalších věcí. Moc se mi po něm stýská. Když umřel, řekl jsem si, proč mít málo, když můžu mít všechno.

Pořád si vybavuji tu chvíli:

Byli jsme v nemocnici, táta ležel na nemocničním lehátku. Seděl jsem na židli vedle něj.
,,Synu můj, cítím, že už se konec blíží, chtěl jsem ti toho ještě tolik říct. Postarej s o mámu, postarej se o to, aby ten, kterého si jednou najde byl pro ní ten pravý. Ty dostuduj střední. Udělej si nějakou dobrou vysokou a choď do práce, která tě bude hlavně bavit. Stravuj se zdravými potravinami, nekuř a pij s mírou. Nikdy nefetuj. Neposer si život jako já. Jenom kvůli kouření teď umřu. Mysli na to. Najdi si nějakou slušnou holku. Starej se o ní. Vezmi si jí a měj s ní rodinu. Hlavně nikdy nezapomínej na to, že smrtí život nekončí. Budu tu s tebou už navždy! Budu dále žít ve tvých vzpomínkách. Vyřiď Jane, že jí miluju. Vyřiď jí, že vás miluju oba, Danieli. Hlavně žíj zdravě a postarej se o ni! Jsi skvělý syn! Mám tě rád. Sbohem Danieli. Sbohem!'' Teklo mu po tváři tolik slz. Za celý svůj život jsem brečel jenom dvakrát. Poprvé když jsem si v pěti letech zlomil ruku. A po druhé v tu chvíli. V tu chvíli, kdy se semnou loučil a kdy jeho duše opustila jeho tělo.