Nevlastní bratr (Korekce)

57. Kapitola

,, Bylo to zajímavé.'' Zasmál se Jacob.

,, Ani netušíš jak se teď stydím. Všichni nás pozorují. A támhle ten kluk si nás dokonce fotí.''

,, Mel, být tebou​ si ty vlasy trochu urovnám. Každý už od pohledu ví co se tam dělo.'' Rozesmál se.

,, Víš co...'' Vzala jsem jeho obličej do rukou a políbila jsem ho.

,, Jak dlouho jsme tam vůbec byli?'' Napadlo mě.

,, Byli jsme tam dvě a půl hodiny... Za půl hodiny jsme v New Yorku.'' Zasmál se.

. . . . . . . . . . .
Doma:
,,Jacobe!!! Melanie!!! Děti moje!'' Přiběhla k nám asi 45ti letá žena a pevně nás objala.

,, Kdo to je?'' Zašeptala jsem Jacobovi do ucha. ,, To je moje mamka, Jane. Řekni jí něco jako, moc se mi po vás stýskalo!'' Usmál se.

,,Ahoj Jane! Ani netušíš jak se mi stýskalo. Rozhodli jsme se vrátit dříve, chceme slavit Vánoce tady.'' Usmála jsem se na ní.

,, Freddie příjde tak do půl hodiny. A zjistila jsem, že máš v pokoji králíka. To jsi mi mohla říct!''

,, Já, králíka?!...Jo vlastně, já mám králíka no...Promiň já ti to úplně zapomněla říct.'' Vyděsila jsem se.

,,Jacobe, pojď a sedni si ke stolu, musím si s tebou o něčem promluvit. Mel, ty si jdi vybalit do pokoje.'' Přikázala nám.

Vzala jsem kufr a šla jsem ke dveřím, co byly vedle mě.

,,Mel! Ty jdeš do sklepa? Vždyť se tam bojíš ne?!'' Divila se Jane.

,,Jo, já jsem si myslela, že tam je rozsvíceno a chtěla jsem tam zhasnout.'' Zalhala jsem.

Podívala jsem se na Jacoba, ukazoval mi ať jdu nahoru. Vzala jsem svůj kufr a šla jsem nahoru po schodech.

Byly tam troje dveře. Podle nápisů jsem zjistila, že koupelna, můj pokoj a Jacobův pokoj.

Šla jsem do toho svého. Bylo mi to tam povědomé. Položila jsem si kufr na zem a šla jsem za Jane.

,, Jane, můžu se jít projít?''

,, Jasně! Ale vrať se do osmi večer.''

Měla jsem nápad. Když se porozhlédnu po okolí, třeba si vzpomenu.