Nevlastní bratr (Korekce)

53. Kapitola

,, Na-napíšu ti adresu.'' Odstoupil ode mně dál. Asi ho ta první polovina ovládla. Tak moc jsem ho chtěla políbit a on...on ode mně odstoupil.

,, Jakou adresu?'' Nechápala jsem. Na mé tváři se utvořil ten nejsmutnější výraz, jakým jsem se kdy tvářila.

,, Adresu vašeho hotelu.'' Zamračil se. Jeho výrazem, jakoby říkal ' To si ze mně děláš p**el! Ty si dovoluješ mě neposlouchat?!'

,, Kolik ti je let?'' Napadlo mě z ničeho nic.

,, 18, proč?''

,, Kdy máš narozeniny?''

,, 20.12.''

,, Aha.''

,, A nevíš, kdy mám narozeniny já?''

,, V lednu...myslím.''

,, Můžu jet s tebou?''

,, Ehm....asi....jo. Fajn!'' Odpověděl vcelku naštvaně.

Oblékla jsem si normální oblečení a Jacob mě odvedl k jeho motorce.

,, Tu máš pronajatou?'' Napadlo mě.

,, Ta je mého kámoše, Masona. To je ten kluk, co seděl ve tvém pokoji.''  Odpověděl a oba jsme si nasedli. Své ruce jsem si obmotala kolem jeho pasu.

,, Co se mi vlastně stalo?'' Bylo na něm vidět, že dlouho přemýšlí, co mi má říct.

,, Spadla jsi ze schodů.'' Odpověděl zamyšleně a nastartoval.

,, Tak to jo.'' Nadzvedla jsem obočí.

,, Už se mě na nic neptej!!!'' Okřikl mě.

,, Máš tyhle tvoje změny nálad často?!''

,, Řekl jsem ti, ať už se na nic neptáš! Jestli se mě ještě jednou na něco zeptáš během téhle jízdy,  zastavím a ty si to dojdeš pěšky. A jelikož nevíš, kde ten hotel je, tak ti doporučuju mlčet!!!'' Zakřičel mi rovnou do obličeje.

,, Jsme tady. Pokoj číslo 17. Tady máš klíče.

Stůj tady v 4:05. Na letiště se jede půl hodiny.

A řekni These, že jestli chce jet taky, tak ať tu v těch 4:05 stojí taky!'' Podal mi klíče a zaparkoval motorku.

Vešla jsem do hotelu a šla jsem hledat pokoj číslo 17.

Pořád mi ale nebylo jasné, jak poznám, které věci jsou moje.

Pokoj jsem ho konečně našla.

Odemkla jsem a za sebou jsem zase zamkla.

Pořád jsem přemýšlela nad tím, co mezi námi asi bylo, ještě než jsem tu paměť ztratila. Když mě přitahuje teď, musel mě přitahovat i tehdy...