Nevlastní bratr (Korekce)

66. Kapitola

,,Bum! Bum!'' Celým tělem mi projela ostrá bolest. Z ničeho nic jsem se nadechla.

,,Máme ji zpátky.'' Ozvalo se výtězoslávně.

Moje oči se začaly zavírat.

V nemocnici:

Otevřela jsem oči a oslepilo mě silné světlo. Byla jsem v nemocničním pokoji.

,,No konečně jsi se probrala.'' Zaradoval se táta a objal mě. Seděl hnedka vedle mé postele.

,,Jacob...'' Nedokončila jsem větu.

,,Žije. Jdu zavolat doktora.'' Usmál se a ze mě spadlo minimálně 15kg kamene.

Zvedl se a odešel.

Byla jsem tak ráda. Musela jsem ho ihned vidět.

Pomalu jsem se zvedla a chystala jsem se jít najít Jacoba.

Uvědomila jsem si, že moje sádra je pryč. Byl to skvělý pocit.

,,Ááá...slečna Hosterová. Kam se to chystáte! Šup musíte odpočívat!'' Ukázal na postel.

,,Co se mi stalo?''

,,Utrpěla jste prudký šok a následně i zástavu. Je to poměrně vzácný případ. Vaše zástava srdce je pro nás stále nepochopitelná.'' Objasnil mi.

,,Chci vidět Jacoba!''

,,To nejde, musíte odpočívat!''

,, Chci ho vidět hned!!!'' Zakřičela jsem mu do obličeje.

,,Z tohohle pokoje se následující dva dny ani nehnete! Stále nevíme, co máme čekat. Nikdo nemá zástavu srdce jen tak!!!'' Naštval se.

,,Né! Já ho musím vidět!!!''

,,A dost! Melanie mlč!!!'' Zakřičel táta.

,,Jestli se z tohohle pokoje hneš, bez souhlasu tady doktora, budeš mít zaracha a následující dva měsíce Jacoba neuvidíš!!!'' Odešel táta s doktorem v patách.

Byla jsem naštvaná, vlastně jsem přímo zuřila.

Nevím co bez něj mám dělat.

Co vlastně tady mám dělat?!

Celé dva dny, s vědomím, že nevím kde je, jak je na tom, jestli je vzhůru nebo jestli se to nehorší!!!

Jediné, co můžu je koukání do stropu. Jaká to zábava!!!

...........

Tahle kapitola byla docela krátká. Snažím se totiž o něco extra do příští kapitoly. Nevím jestli mi to výjde, ale jestli jo, tak se máte na co těšit!
Mějte se krásně.
Ahoj😘