Nevlastní bratr (Korekce)

32. Kapitola 🌟

Včerejšek uplynul jako voda. Jacoba už jsem neviděla, ani na večeři nepřišel.

Sbalila jsem se do školy a vyrazila jsem. Bylo teprve 6:32. Naštěstí jsem se vyhnula Kevinovi, Brickovi a spol. Byl to normální školní den. Skupinku jsem minula i cestou domů. Celý den jsem Jacoba nepotkala. Už jsem o něj začínala mít strach.

Přišla jsem domů a lehla jsem si na postel. Rozhodla jsem se, že už bych měla zavolat Jane. Včera jsem na to zapomněla, tak ať se nestrachuje.

J) ,,Ahoj Melanie, máme pro vás překvapení...''

M) ,,Jaké?''

J) ,,Teď jsme zrovna s Freddiem na letišti. Do hodiny jsme doma.''

M) ,,Co-cože? Neměli jste tam ještě zůstat?''

J) ,,Už se nám stýskalo. Už se na vás těším. Pa.''

M) ,,Ahoj.''

Rozhodla jsem se, že to půjdu říct Jackovi. Přišla jsem před jeho pokoj a úplně jsem zapomněla na klepání. Jednoduše jsem rozrazila dveře a vešla dovnitř. Jacob seděl u stolu a něco psal do černého sešitu s tvrdými deskami. Ze začátku si mě nevšiml. Tak moc mu to slušelo, by tak zaujatý tím psaním. Rozzuřeně se na mě otočil.

,,Co chceš?'' Přecedil skrze zuby.

,,Jdu ti říct, že do hodiny přijede Jane a táta.'' Uhýbala jsem pohledem.

,,Hele, to včera...Promiň. Já tě nechtěla nijak naštvat. Chci abys věděl, že tě mám ráda.'' Usmála jsem se.

,,Odejdi z mého pokoje!!'' Zvýšil hlas.

Rychle jsem odešla a zavřela jsem za sebou dveře. Takhle se nikdy dříve nechoval. Měla jsem z něho strach. Asi po půl hodině Jane s tátou konečně přijeli. Rozběhla jsem se do obýváku a oba jsem je pevně objala.

,,Tak moc se mi po vás stýskalo.'' Objala jsem je ještě pevněji.

,,Nám taky zlato. Doufám, že jste tady byli hodní a že jste neprovedli žádnou lumpárnu.'' Hned jsem si vzpomněla na to, jak jsem strávila asi 3 dny u cizích lidí, že se Melissa vyspala s Jacobem a že jsem se nechala potetovat.

,,Byli jsme hodní.'' Odpověděla jsem zamyšleně.

,,Kde je Jacob?'' Zajímalo hned Jane. Prstem jsem ukázala na jeho pokoj.

,,Jdu za ním.'' Rozhodla se.

. . .

,,Co to s ním je?'' Vystrašila se Jane po návratu z jeho pokoje.

,,Oznámil mi, že na 2 měsíce odjíždí, do Ruska.Chce si tam zlepšit ruštinu. Říkal, že už to zaplatil. Má tam domluvené ubytování. Bude bydlet v podnájmu s nějakým jeho kamarádem. Ve škole už si to zařídil.
Letadlo mu letí zítra v 10:30. Má už všechno zbalené.'' Oznámila zděšeně.

,,Cože?'' Vykřikla jsem.