25. Kapitola 🌟

6K 285 1
                                    

Vzbudila jsem se v cizím pokoji. Nikdy jsem tam nebyla. Měla jsem na sobě dívčí tričko a tepláky. Vedle mě byly hodiny. Bylo 18:57. Vedle postele, ve které jsem ležela byl noční stolek, na kterém ležel můj mobil. Vzala jsem ho do ruky.

59 nepřečtených zpráv a 83 nepřijatých hovorů. Bože to je moc. Podívala jsem se na datum. Bylo 31. Října. To by znamenalo, že je dneska sobota, což by znamenalo, že jsem byla mimo 3 dny. Cože?!
Rychle jsem vytočila číslo Jane.

J) ,,Melanie? Jsi to ty?! Proč mi už tři dny nezvedáš ty ani Jacob mobil. Máš minimálně 15 nepřijatých hovorů!!! Ani netušíš jaký jsme měli strach. Nejdříve jsme tu chtěli zůstat o týden déle a teď jsme se málem vrátili. Naštěstí mi sousedka řekla, že vás oba dva viděla doma a v pořádku.''

M) ,,Jane, Jacobovi se nějak porouchal mobil a já si vypla vyzvánění. Ani nevíš, jak je mi to líto. Onemocněla jsem a nechtěla jsem aby mě někdo rušil. Vypadá to na chřipku. Celé ty tři dny jsem nebyla ve škole a léčila jsem se v posteli. Už jsem skoro zdravá. V pondělí jdu normálně do školy. Jane jestli chceš můžete tam klidně zůstat o týden déle. Ze mě a Jacoba se stali přátelé. ''

J) ,,Opravdu by vám to nevadilo?''

M) , Ne, my budeme jenom rádi.''

J) ,,A co tvůj králíček?''

M) ,,Bože!!!''

Na zemi ležela má taška. Byla prázdná, po králíčkovi ani stopy. Najednou mi něco začalo okusovat nohu.

,, Králíček!'' Zaradovala jsem se nahlas.

M) ,,Jo, má se fajn. Hele, já už budu muset končit. Pozdravuj taťku. Ahoj.''

J) ,,Pa. Broučku.''

Zvedla jsem se z postele a otevřela jsem dveře. Byla jsem v nějakém domě. Přišla jsem do místnosti, ze které jsem slyšela hlasy.

,,Je to nějaká cizí holka! Nemůžeš jí nechat v našem domě! Co když je to nějaká vražedkyně?! Co když fetuje! A co když je zloděj?!''

,,Určitě je to normální holka, kterou někdo zmlátil!''

,,No a proč jí asi zmlátili? Něco udělala!!!'' Dohadovali se ti lidé.

Po chvíli jsem zjistila, že to byla nějaká paní. Byla blondýna. Bylo jí něco okolo 45 let. A asi osmnáctiletý kluk. Měl krátké hnědé nagelované vlasy.

,,Dobrý den! Nevíte, kde to jsem?'' Zeptala jsem se vystrašeně.

Nevlastní bratr (Korekce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat