Nevlastní bratr (Korekce)

52. Kapitola

Z pohledu Melanie:

Byla jsem ze všeho zmatená. Nevěděla jsem, jestli mi všichni jenom nelžou. Nevěděla jsem nic.

Jediné, co jsem teď chtěla, bylo vzpomenout si. K tomu mi mohly pomoct jenom známé osoby a známá místa.

Tiše jsem doufala, že to není jenom nějaká finta. Až teď jsem si uvědomila, že jsem totálně v háji.

Já nevím, kdo jsem.

Nevím nic o mé minulosti, o mé rodině, vlastně nevím nic o mém životě.

Co když jsem nějaký vrah?!
Nebo co když, mám rakovinu nebo jsem těhotná!
Nebo, vůbec nevím jestli náhodou nemám přítele.
Nebo ještě nevím jestli třeba, nekouřím!
Nebo jestli už jsem s někým spala, nebo jestli neberu drogy.          

Příjdu si jako malé dítě, jako kdyby mě někdo ukradl a zavřel mě v cizí zemi a v cizím těle.

Z očí se mi spustil proud slz. Přišla jsem k Jacobovi a pevně ho objala.

Bylo na něm vidět, že uvnitř bojuje sám se sebou.

Po chvilce přemýšlení se ode mně odlepil.

,, Nešahej na mně. Jestli chceš, koupím ti letenku, ale nečekejte nic víc!!!'' Okřikl mě.

,, To budu moc ráda. Ve 4:45 budu na letišti s mými věcmi. A ještě jsem se chtěla zeptat, nevíš kde teď momentálně bydlíme?'' Zahleděla jsem se mi do očí.

Byl tak krásný. Měl Zelenohnědé očí ve kterých jsem se utápěla. A jeho tělo, bylo bez chybičky. Nejvíce mě ale přitahovaly jeho rty. Jeho plné rudé rty plné vášně.

Když si všiml jak si ho hladově prohlížím, skousl si ret.

Tohle ale neměl dělat. Bylo to jako spouštěč. Spouštěč mé touhy ho políbit.

Bylo na něm poznat, že jedna jeho půlka se chce sebrat a odejít, ale ta druhá, ta druhá po mě chtěla skočit.

Stáli jsme a prohlíželi se navzájem.

Už jsem to nevydržela a začala jsem se svými rty přibližovat k těm jeho...

..........
Co myslíte, políbí se?😂😙😏😀