Nevlastní bratr (Korekce)

60. Kapitola

Doma, u Jacoba v pokoji:

,,Poslouchám.'' Upozornila jsem Jacoba.

,,Nie, nevím kde začít.''

,,Tak třeba tím, že mi řekneš co se mi doopravdy stalo.'' Zamračila jsem se nad myšlenkou, že mi to třeba udělal on.

,,Celý večer jsme hráli flašku. Ty, já, Thesa a Mason. Thesa se rozhodla u nás přespat, ale ty jsi chtěla domů. Já jsem Tě doprovodil, rozloučili jsme se a já šel zpátky ke mně. Ty jsi...''

,,Počkej!!!'' Přerušila jsem ho. Byl tu znova nával energie. Byla tu další vzpomínka.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Flashback:

Už jsme stáli před naším hotelem.

Políbila jsem ho. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli.

,, Dobrou noc Tery.''

,,Dobrou Niene.''

Jacob se otočil a šel směrem k jeho bytu. Sledovala jsem jak odchází.

Když v tom mě někdo přikryl pusu rukou a strčil mě do křoví, co bylo za mnou. Něco mi, nejspíše rusky říkal. Nerozuměla jsem mu ani slovo. Říkal to výhružným tónem. Sedl si na mě tak, že jsem se nemohla hýbat.

Snažila jsem se vzdorovat, ale byl moc silný.

Měl krátké černé vlasy a modré oči. Byla to zvláštní kombinace.

Seděl na mém břiše. Jednou rukou mi držel pevně ruce nad hlavou a druhou rukou mi začal rozepínat kalhoty.

Začala jsem hlasitě křičet! ,, Jacobe!!! Pomoc! Pomozte mi někdo! '' Brečela jsem.

Když mi rozepnul kalhoty, rozerval mi tričko a začal si rozepínat jeho kalhoty. Mlátila jsem sebou, jak jen to šlo.

,, Tery?!'' Uslyšela jsem Jacoba. ,, Po-pomoc!'' Vykřikla jsem ještě jednou.

Teď mě, ale ten muž vlepil takovou facku, že jsem se bouchla hlavou o zem. Už jsem viděla rozmazaně. To mi ale vůbec nezabránilo ve snaze křičet o pomoc.

Ten muž se z ničeho nic zvedl a začal do mě kopat.

Zvedl mě na nohy a znovu se mnou švihl o zem. Ucítila jsem silnou bolest na hlavě. Dotkla jsem se toho místa a zjistila jsem, že je podemnou, velká kaluž krve.

Teď mě ten muž kopl i do hlavy. Celý svět mi zšedl. Viděla jsem Jacoba, jak mlátí toho muže.

Náhle jsem byla klidná. Byla jsem naprosto uklidněná. Před očima jsem měla černo.

Cítila jsem se tak unavená. Byla tma a ticho.

Na pár vteřin jsem zavřela oči. Někdo se mnou začal silně cloumat. ,, Tery, snaž se zůstat vzhůru.''

Všude kolem mě byli lidé.  Nikoho z nich jsem neznala. Okolo blikala různá světla.

,, Kde to jsem?'' Vydala jsem ze sebe tiše. ,, Jsi v sanitce. Zůstaň vzhůru!!!'' To už jsem ale bohužel nezvládla a usla jsem.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

,,Pamatuji si to, proč jsi mi lhal?!?'' Divila jsem se.

,,Nechtěl jsem ti to připomínat. Co dalšího chceš probrat?'' klesl mu pohled do země.

,, S kolika holkama si celkem spal?''

,, Chceš to opravdu vědět?'' Ujišťoval se.

,,Ano. Chci to vědět. A řekni to popravdě a přesně!!!''

,,Jsi si jistá?''

,,Jacobem! Vyklop to!''

,,S...''

,,Dělej! Kolik jich bylo!'' Vyjekla jsem na něj. Chtěla jsem to vědět.

,,Bylo jich....

........

Tak kolik myslíte, že jich bylo?

Chci se Vám ještě omluvit, že teď vydávám kratší kapitoly. Možná se to nezdá, ale ty vzpomínky většinou zaberou celkem hodně místa.

Příjde my, že když mají kapitoly okolo 400 slov tak je to mnohem lepší. 200 je málo a 800 je moc.

Jestli se Vám to líbí víc, když jsou kapitoly delší (nebo naopak kratší) napište mi to do komentářů a já s tím něco udělám.

Je to na Vás😉

( Vezměte ale v potaz, že jestli budou delší, bude jich méně a jestli budou kratší, bude jich víc)

P.S. Ještě se chci omluvit za to, že teď jsou ty kapitoly tak o ničem. Brzy to ale napravím, a pak,...pak to bude VELKÝ!💜😘